After a long time, I had the time and mood to go out into nature on the weekend. I spent the whole week thinking about where to go. I was thinking on the Krušné Mountains, the Krkonoše Mountains and the Jizera Mountains. The choice eventually fell on the Jizera Mountains, because there was the best connection from Prague on Saturday morning.
Po dlouhé době jsem měl o víkendu čas a náladu vyrazit někam ven do přírody.Celý týden jsem přemýšlel kam jet. Rozhodoval jsem se nad Krušnými horami, Podkrkonoším a Jizerskými horami. Volba nakonec padla na Jizerské hory, protože tam bylo nejlepší spojení z Prahy v sobotu ráno.
I chose the town of Hejnice as the beginning of my first winter trip because it was the last place where I could buy some food for the trip. It was 4.6 km from Hejnice to the first waterfall of Černý potok. There is a fairly decent climb of 250 meters and the end is on a rocky path, which was spiced with the first dusting of snow.
Jako začátek mojí první zimní cesty jsem zvolil městečko Hejnice a to z důvodu, že to bylo poslední místo kde jsem mohl nakoupit nějaké to jídlo na cestu. Z Hejnic k prvnímu vodopádu Černého potoka to bylo 4.6km. Je zde poměrně slušné stoupání 250 metrů a závěr je po kamenité cestě, která byla okořeněna prvním popraškem sněhu.
Another waterfall is 1.5 km away and another 175 meters uphill. The waterfall is called Polední Waterfall is composed of several cascades. The lower part is more like a raft.
K dalšímu vodopádu je to 1.5 km a dalších 175 metrů do kopce. Vodopád se jmenuje Polední vodopád je složen z několika kaskád. Spodní část je spíše splav.
In order to be able to photograph the middle part, I had to cross a stream over rocks, some of the rocks were covered with ice, so I had to carefully choose the way to go. On the other side, I must climb around the rock with icicles.
Abych mohl vyfotografovat střední část musel jsem překonat potok po kamenech z nichž některé byly pokryté ledem a tak jsem musel pečlivě vybírat cestu kudy projít. Na druhé straně na mě čekala cesta kolem skalky s rampouchy.
Next, I had to follow the animal trail that led me to the middle part of the waterfall. The road to the uppermost part was completely covered with ice and so it was inaccessible to me. The way back across the creek was more feasible below the middle part, although I had to perform interesting body poses.
Dále jsem musel sledovat zvířecí stezku, která mě dovedla ke střední části vodopádu. Cesta k nejvrchnější části byla zcela pokryta ledem a tak byla pro mě nedostupná. Cesta zpět přes potok byla schůdnější pod střední částí i když jsem musel předvádět zajímavé tělesné kreace.
From the waterfall, the path continued uphill for a while, until I reached a ridge where mostly spruces and sometimes also rowans grow. While on the slopes grow mostly beeches.
Od vodopádu cesta ještě chvíli pokračovala do kopce, až jsem se dostal na hřeben kde rostou převážně smrky a občas také jeřáby. Zatímco ve svazích rostou převážně buky.
Stones are randomly spread on the plateau, which create interesting still lifes.
Na náhorní plošině jsou náhodně rozprostřeny kameny, které vytvářejí zajímavá zátiší.
Typical landscapes for the higher parts of the Jizera Mountains are open meadows and randomly growing conical spruces. There are not so many such places in the Czech Republic due to intensive forestry. Part of the Jizera Mountains on the Polish side of the border is better, because there were no interventions like in our country. Thanks to the protection of the Black Grouse, the care for this region is improving.
Typická krajina pro vyšší partaje Jizerských hor jsou otevřené louky a náhodně rostoucí kuželovité smrky. V České republice není tolik takových míst díky intenzivnímu lesnictví. Lépe je na tom část Jizerských hor na Polské straně hranice, protože zde nedocházelo k zásahům jako u nás. Díky ochraně Tetřívka se péče o tuto krajinu zlepšuje.
On the way to the next waterfall, I came across ice crystals forming in the sand path.
Cestou k dalšímu vodopádu jsem narazil na ledové krystaly vznikajicí v pískové cestě.
To he largest waterfall called Velký Štolpich descends again into the valley. This times into the valley of the Černý Štolpich stream. Unfortunately, there was little water in the creek, so the power of this cascade stands out only when the snow melts in the spring.
K největšímu vodopádu nazývanému Velký Štolpich se opět klesá do údolí, tentokráte do údolí potoka Černý Štolpich. Bohužel v potoce bylo málo vody a tak mohutnost této kaskády vynikne pouze při jarním tání sněhu.
I crossed another waterfall called a Skok in some mysterious way, so I headed to another one called Dvojitý waterfall.
Další vodopád se jménem Skok jsem nějakým záhadným způsobem přešel a tak jsem zamířil k dalšímu s názvem Dvojitý vodopád.
The last waterfall on my trip was the Hrazený Waterfall. Which was a bit more difficult to photograph because it was blocking by huge stones on all sides. Then I had no choice but to continue down the hill back to Hejnice, where I got on the train again, which took me to Liberec, from where I continued by bus to Prague.
Posledním vodopádem na mojí cestě byl Hrazený vodopád. Který byl poněkud náročnější na fotografování, protože ze všech stran byl blokován obrovskými kameny. Pak už mi nezbývalo než pokračovat dolů z kopce zpět do Hejnic, kde jsem opět sedl na vlak který mě odvezl do Liberce odkud jsem pokračoval autobusem do Prahy.
