Dnešní tři světová díla nás vezmou na večerní západ slunce, zasněžený kopec s ustupující zimou a nakonec do pohádkového příběhu o Šípkové Růžence.
Západy slunce, či jejich pokrevní sourozenci v podobě ranních východů, dokážou zachytit všechny možné gradienty barev od žluté až po červenou. Zde si hra světelných paprsků vzala do hry ještě bledou modř oblohy. Výsledkem je pozvolný barevný gradient na obloze s malým světelným kotoučem, jímž je zapadající slunce. Celou modrou kompozici doplňuje tmavě namodralý sníh, který výborně rozděluje scénu na světlou a tmavou část. Zasněžené kameny a siluety stromů pak jen výborně narušují jednotvárnost oblohy či sněhové pokrývky.
Naopak švýcarská fotografie je jasná, jako byl jasný den, kdy byla pořízena. Tmavě modrá obloha je přísně ohraničena skalnatými vrcholky, před nimiž se rozprostírá les. Celému obrázku dominuje dřevěná roubenka se stromem v pozadí. Právě skvěle nastavená kompozice posadila strom na střechu roubenky jako čepici – a to tak vysokou, že ani anglická hradní stráž by se za výšku nasazené chlouby nemusela stydět.
U posledního díla mě hned první myšlenka zavedla k zarostlému království. Osvětlená světlá budova, jež prosvítá mezi jednotlivými větvemi, působí nedobytným a opuštěným dojmem. Dokonce se podařilo zachytit i správnou světelnou atmosféru, kdy noční nebe jen lehce odstínuje do šeda, a tak je možné rozlišit jednotlivé svazky větví oproti noční obloze. Bleděmodrá a červená světla v části ulice jen lehce doplňují jinak černobílou atmosféru snímku. A tak popostrčím na pomyslném žebříčku tuto třetí noční fotografii.
Závěrem děkuji všem přihlášeným účastníkům za pěkné snímky obyčejných i neobyčejných míst.