After spending the night in a damp cave, I got up early in the morning around 5 o'clock and set off on the planned route. The next day was supposed to be probably the most interesting in terms of monuments. The first place I arrived that morning was a pond called Harasov, which used to be a famous tourist destination. Today, it lags behind its glory, as evidenced by the abandoned former hotel. Nowadays, it is possible to spend the night here only under a tent in the camp.
Po noci strávené ve vlhké jeskyni jsem vstal brzy ráno kolem 5 hodiny a vydal dále po plánované trase. Druhý den měl býti asi nejzajimavější co se památek týče. První místo kam jsem toho rána dorazil byl rybník s názvem Harasov což bývala vyhlášená turistická destinace. Dnes za svou slávou zaostává čehož je důkazem opuštěný bývalý hotel. V dnešní době je možné zde strávit noc pouze pod stanem v kempu.
Another destination on this route that everyone should visit is Kokořín Castle, to the castle leads pleasant path from Harasov around a small river where you can see crayfish and other rare animals living here. You have to climb the castle from the valley along the steep path through the forest, which is the shortest, or go around on the tarmac road. At the castle, I forgot to take pictures with my mobile phone, because I got stuck looking for compositions for the film camera. I had the surroundings of the castle only to myself because it was 8 o'clock in the morning and the castle does not open in the summer months until 9.
Další destinací na této trase, kterou by měl každý navštívit je hrad Kokořín, ke kterému od Harasova vede příjemná cesta kolem malé říčky kde lze vidět raky a další vzácné živočichy zde žijící. Na hrad musíte vystoupat z údolí po příkré cestě lesem, která je nejkratší, nebo obejít po silnici. Na hradě jsem zapomněl fotit mobilem, protože jsem se zasekl na hledání kompozic pro filmový aparát. Okolí hradu jsem měl jen sám pro sebe protože bylo 8 hodin ráno a hrad se otevírá v letních měsících až v 9.
I continued along the Pšovka river, which occasionally turned into swamps, which are listed as world-famous due to their species diversity. Not far from the Hlučov homestead, there is a turnoff to the most famous rock formation in the Kokořín area, called Pokličky. There is a very challenging road to Pokličky, where you have to overcome an excess of 40 meters at a distance of about 200 meters. The view of the rock formation is definitely worth the effort.
Pokračoval jsem dále podél říčky Pšovky, která se občas změnila v močály, které jsou zapsány jako světově významné díky své druhové rozmanitosti. Kousek za usedlostí Hlučov se nachází odbočka na nejznámější skalní útvar Kokořínské oblasti, která se jmenuje Pokličky. K Pokličkám je velmi náročná cesta, kde musíte překonat převýšení 40 metrů na cca 200 metrech vzdálenosti. Pohled na skalní útvar za tu námahu rozhodně stojí.
From Pokličky it was necessary to descend again into the valley and continue around Pšovka to the pond called Stříbrňák, where is also a well with drinking water. I replenished the water supply and continued to a village called Ráj (Paradise). From Ráj, the first major climb to the top called Uhelný vrch awaited me, where I had a little snack. Here I met the first people to use the trail. The closer I got to Houska Castle, the more people I came across. This is because this castle is easily accessible by car. The castle is not exactly photogenic, so I missed the photo again. Annoyed by the number of people, I quickly set out on my journey. The trail leads along an asphalt road, which was quite used that day. When I came to a village called Kruh (Circle). Kruh is a historic village full of timbered cottages.
Od Pokliček bylo nutné zase slézt dolů do údolí a pokračovat kolem Pšovky až k rybníku s názvem Stříbrňák, kde je i studánka s pitnou vodou. Doplnil jsem zásoby vody pokračoval do obce s názvem Ráj. Z Ráje mě čekalo první vetší stoupání na vrchol s názvem Uhelný vrch, kde jsem také lehce posvačil. Zde jsem potkal první lidi využívající stezku. Čím více jsem se blížil k hradu Houska, tím více lidí jsem potkával. A to proto, že je tento hrad dobře dostupný autem. Hrad není zrovna fotogenický a tak jsem opět vynechal fotografii. Rozmrzen z množství lidí jsem se rychle vydal na cestu dále. Stezka vede po asfaltové silnici, která toho dne byla dosti využívána. Až jsem došel do vesnice s názvem Kruh. Kruh je památkově chráněna vesnice plná roubených chalup.
Another such village on the way is the next one called Žďár. Then there was only a trip through the pine forest to the place where I planned to spend the night. But I had absolutely no idea where. In the end, I found an absolutely ideal place with a naturally created fireplace, a flat place to sleep and at the same time a rock overhang, which was supposed to protect me from the rain. Because a strong storm was coming at me. In the end, the storm narrowly missed me and I could have a dinner in the form of a sausage.
Další takovou vesnicí na cestě je hned ta vedlejší se jménem Žďár. Pak už následovala jen cesta borovým lesem až k místu kde jsem plánoval přenocovat. Ale absolutně jsem netušil kde. Nakonec jsem nalezl naprosto ideální místo s přírodně vytvořeným krbem, rovným místem na spaní a zároveň skalním převysem, který mě měl chránit před deštěm. Jelikož ke mě mířila silná bouřka. Nakonec mě bouřka těsně minula a já si mohl v klidu opéct večeři v podobě buřta.
I walked 25.2 km all day, which was just right, because I knew that a similar dose of kilometers awaited me the next day. In addition, the weather was a few degrees warmer than on Friday.
Za celý den jsem ušel 25.2 km, což bylo tak akorát, protože jsem věděl že další den mě čeká podobná dávka kilometrů. Navíc počasí bylo o pár stupňů teplejší než v pátek.
Link to the previous route section
Trans-European route E10 (Part 1) / Transevropská trasa E10 (Část 1)