Saturday night in Bratislava, too cold and dark to do anything but taste beers. We visited several places that night (and I still owe you a foodie post from Bratislava) including a student bar in the House of Photography. With Czech beers on the tap :) The highlight of that #beersaturday should had been Pivovarská reštaurácia, literally Brewery Restaurant. Such places are common nowadays, many microbreweries run either a restaurant inside the brewery or a concept venue somewhere around the corner. In this case, the restaurant is in the same building as the brewery.
Sobotní noc v Bratislavě. Zima a tma, takže nezbývá, než ochutnávat pivo. Navštívili jsme několik podniků (a ještě vám dlužím ten foodie post) včetně studentského baru v Domě fotografie. Kde měli na čepu česká piva :) Ale vrcholem dnešního #beersaturday článku měla být Pivovarská reštaurácia. Restaurace minipivovarů nejsou v Česku nic zvláštního, a na Slovensku očividně taky ne.
Alas, this is the first time my #beersaturday post is not a recommendation. Or it is – I recommend avoiding the place. I should have been warned by how few people were inside (we arrived at about 10 pm and the place was definitely not crowded). That would be impossible in a good Czech beer bar even on working days, but I figured that since the prices were slightly above average and the Slovaks aren’t such beer lovers like us, it may not be a big deal...
Bohužel je to poprvé, co můj #beersaturday post není doporučením. Nebo teda je, doporučuju se tomuhle podniku vyhnout. Mělo mě varovat, že v sobotu v deset večer bylo uvnitř tak málo lidí. To by se v Česku v dobrém pivním baru stát nemohlo ani ve všední dny,
a spol. měli problém sehnat v pěti lidech stůl ve čtvrtek. Ale myslel jsem si, že když jde o podnik s lehce nadprůměrnými cenami a Slováci nejsou takoví milovníci piva jako my, o nic nejde...
EPM Explained
Well, let’s talk about the Czech degree system we use to distinguish beers. It would come handy for my later posts anyways. We call it EPM (“extrakt původní mladiny” = extract of original wort). It basically says how much wort was used while brewing the particular beer. The EPM unit is 1° (degree) even though it is sort of interchangeable with 1%. The most common Czech beers have 10-12° EPM which means that per 1 litre of beer, 100-120 g of wort was used. This does not mean that over 10 % of your beer is solids, though, most of the wort are carbohydrates that are consumed by yeast. The rest are soluble substances such are vitamins or minerals that dissolve during mashing.
And what’s the use? You can easily tell how strong and sweet a beer would be – the more degrees, the more sweetness and higher alcohol content. Sure, some 11° beers could be sweater and have higher alcohol content than 12° ones, but when you compare 12° and 16°, you can be pretty sure which one would be stronger. And now just one trivia before coming back to the beers I tasted in Bratislava. Beers with 6-8° are called “cyklopivo”, beers for cyclists, as they have almost no alcohol (well, about 2 % vol.) and are very bitter.
Stupňovitost piva asi Čechům vysvětlovat nemusím, tak jen stručně. Extrakt původní mladiny říká, překvapivě, kolik mladiny bylo při vaření piva na litr nápoje využito. A čím víc mladiny, tím víc má obvykle pivo alkoholu, a tím bývá sladší. To proto, že velkou část mladiny tvoří sacharidy, které pak kvasinky přetváří na alkohol. Zbytek jsou vitamíny a minerály, které se většinou rozpustí při rmutování. Pivům s nízkou stupňovitostí se říká cyklopiva, mají velmi nízký obsah alkoholu a jsou opravdu hořká.
Bratislavský ležiak 12°
This Czech style lager (“twelve” or “dvanáctka” for its EPM) was a huge disappointment. I adjust my expectations to the place and situation so I was not really disappointed by local beers in Malta or Cyprus, but in a fancy brewery restaurant, I would expect top notch quality both in terms of beer itself and how it is presented and served. Even though there hardly any guests, the waitress wasn’t much helpful and just advised me to order the “dvanáctka” with no further comments. Well, I wasn’t there for a chitchat anyways.
The lager was served quite unusually in 0.4 litre glasses and was poorly draught. The staff obviously uses the most common trick how to cheat a customer, serving more foam and less beer (you can see that beer doesn’t reach the line on the glass by far). Yet the taste matters more to me and it was terrible. I sensed unexpected sourness and maybe even dead yeast smell. The beer was not bitter at all and felt like one of the worst I’ve ever tried. Which is nothing compared to the aftertaste – when I was a kid, my parents used to tell me that beer was so bitter because devils wash their tails in it. Well, in this case, I would believe it (except there was no bitterness; just muckiness).
Klasická dvanáctka pro mě byla obrovským zklamáním. Svá očekávání obvykle přizpůsobuju místu a situaci, takže jsem nebyl nijak zvlášť zklamán pivy na Maltě nebo Kypru, ale ve stylové pivovarské restauraci bych očekával perfektní pivo, navíc odpovídajícím způsobem prezentované a natočené. Ale i když uvnitř bylo hostů jen pomálu, slečna servírka nebyla moc ochotná a prostě mi řekla, že si mám dát dvanáctku, aniž by své doporučení chtěla nějak komentovat. No, kvůli pokecu jsem tu stejně nebyl.
Pivo servírují poněkud nezvykle v 0,4 sklenicích a načepované bylo mizerně. Personál očividně využívá starý dobrý trik "hodně pěny, málo piva", všechna tři piva, co jsme dostali, byly podmíráky. Ale chuť je nejdůležitější. A ta byla příšerná. Pivo bylo nečekaně kyselé a mělo i pachuť, která připomínala mrtvé kvasinky. Hořké nebylo ani trochu a chutnalo jako jedno z nejhorších, které jsem kdy pil. Což ještě není nic v porovnání s následnou pachutí. Když jsem byl malý, říkali mi rodiče, že pivo je hořké proto, že si v něm čerti myjí oháňky. Tady bych tomu i věřil (až na to, že nebylo hořké, jen hnusné).
Bratislavský bubák 12°
Bubák, or “Bogeyman”, was a Czech style dark lager. Honestly, this was the very first bogeyman that scared me since I was a child, I was really reluctant to taste it. My girlfriend did so, though, and she told me it was just bad and not that bad. So I did give it a shot after all. Bubák doesn’t compare to the dark lager we had in 1st Slovak pub, but it was truly not as terrible as the lager I ordered. Well, it shared the weird sourness with its sibling, had a bit of “devil’s tail” aftertaste and didn’t really fit the style. But when I compared it to the beer I ordered, it was definitely better (as you could hardly get any worse).
Bubák je tmavý ležák českého stylu. A upřímně řečeno, byl to první bubák, který mě po letech opravdu vyděsil. Vůbec se mi nechtělo ochutnat ho. Ale T. to udělala a řekla, že je jen hnusný a ne tak hnusný. Takže jsem mu dal šanci. Srovnání s tmavým ležákem z 1st Slovak pub teda Bubák nesnese, ale tak hrozný jako dvanáctka opravdu nebyl. Byl podobně nakyslý, měl i trochu té pachuti z čertovy oháňky a neodpovídal svému stylu. Ale když ho srovnám s dvanáctou, je Bubák rozhodně lepší (i proto, že o moc horší stejně být nemohl).
Rezané
Third time's a charm! I needed to neutralize all the devils’ tails and the restaurant had stopped serving dishes so I opted out for a third #beersaturday sample. There’s a special way to serve beer I haven’t seen anywhere but in the Czech republic and Slovakia. We call it “řezané pivo”, the Slovaks “rezané pivo”, which literally means “cut beer”. There’s no magic and no knives or saws involved, you just pour half a glass of light lager and top it up with dark lager (or vice versa) to make a semi-dark beer.
I had 10° lager together with dark Bubák and it was definitely the best of the three. Well, maybe my taste buds committed mass suicide or got totally blunted but I was able to finish this one without suffering. Yet this place is a big NO. The worst beers I have written about for #beersaturday so far.
Do třetice všeho dobrého. A taky jsem se potřeboval zbavit té pachuti čertích oháněk. Kuchyně už byla zavřená, takže nezbylo než vyzkoušet třetí vzorek pro můj článek. Došlo na řezané pivo, desítka s bubákem. Suverénní vítěz téhle pivní paralympiády. Možná mé chuťové buňky spáchaly hromadnou sebevraždu nebo je předchozí dva vzorky otupily, každopádně řezané jsem dopil, aniž bych u toho trpěl. I tak je Pivovarská reštaurácia místo, kterému je radno se vyhnout. Tahle piva byla ta nejhorší, o kterých jsem pro #beersaturday psal.
I challenge 