Once again, I am late with my #beersaturday post. Thankfully, I diligently took notes during my visit to Uhříněves Brewery to be able to scribble this post based on them three weeks after. And since a trip solely to visit a brewery, no matter how exceptional it may be, would be too alcoholic, my girlfriend and I first paid a visit to Průhonice Castle Park, which happens to be on the prestigious UNESCO list of World Heritage Sites. The park envelops a 14th-century castle that has undergone numerous reconstructions over time. It is maintained by the Institute of Botany, Czech Academy of Sciences, and is renowned as an "original masterpiece of garden landscape architecture of worldwide importance." Not my words; I can't judge that. For those who aren't particularly botanically inclined, the park offers pleasant strolls with captivating views of the fairy-tale-style castle above a pond and the Botič Creek. Following the creek further north eventually leads you to Uhříněves, a town that became part of the Prague municipality in the 1970s. Being a true Czech town, Uhříněves has undoubtedly had a crafted brewery since... Well, since ever.
Opět se mi nepovedlo napsat článek pro #beersaturday včas. Naštěstí si ale poctivě dělám poznámky, a to platilo i při návštěvě pivovaru v Uhříněvsi. Takže můžu článek klidně napsat i o tři týdny později. No, a protože výlet jen a pouze za pivem by byl tak nějak příliš alkoholický, napřed jsme s T. vyrazili do Průhonic. Tamní zámecký park je spravovaný Botanickým ústavem akademie věd a je na seznamu světového dědictví UNESCO, protože jde o mistrovskou ukázku zahradní architektury a krajinářství světového významu. To není z mé hlavy, přeložil jsem to z angličtiny. Pokud stejně jako já botanice příliš nerozumíte, vězte, že park je skvělé místo na procházky a nabízí spoustu výhledů na zámek, který si zahrál i v některých pohádkách. Tyčí se nad rybníkem a Botičem. No, a když půjdete podél Botiče na sever, nakonec dojdete až do Uhříněvsi, městečka, které se stalo součástí Velké Prahy v sedmdesátých letech minulého století. A jako správné české město má Uhříněves už od nepaměti pivovar.
And I mean it – Uhříněves was established in the early 13th century, and evidence suggests that the very first batch of local beer was brewed by the Templars just a few decades later. Beer brewing and Christianity go along great across Bohemian history – many of the oldest Czech breweries are in monasteries, with some tracing their roots back over a millennium. But let's return to the 17th century Uhříněves, which was reduced to ashes by the Swedes during the Thirty Years' War. Those savage Scandinavians didn't even spare the brewery! Fortunately, the town and the brewery were rebuilt, allowing the local clergy to receive payment in beer (in addition to coins, naturally) since the 1650s.
A když říkám od nepaměti, myslím od nepaměti. Uhříněves byla založena na počátku 13. století a první pivo tu jen o několik dekád později uvařili Templáři. Církevní řády a pivovarnictví jdou v Čechách ruku v ruce, určitě víte, že řada klášterů vařila pivo. Ty nejstarší už mají více než tisíciletou historii. Ale zpátky do Uhříněvsi sedmnáctého století. Za třicetileté války město vypálili Švédové, a věřte nebo ne, divocí Skandinávci neušetřili ani pivovar. Co by na to řekli jejich praprapra... potomci, kteří se sem dnes jezdí levně opít? Naštěstí Uhříněves vstala z popela a spolu s ní i pivovar. A tak mohl být místní farář od padesátých let 17. století vyplácen i v pivu. Kromě peněz, pochopitelně.
This building is actually a restaurant and taproom. The brewery itself lies a bit further away. The inn with a restaurant was built in the late 19th century when Czech entrepreneur Alois Tichý acquired the venue and steered it toward its pinnacle. It occurred during the Austro-Hungarian Empire, with Mr. Tichý passing away in 1916, two years prior to the establishment of Czechoslovakia. His son followed in father's footsteps but sadly passed away in 1919. In the subsequent years, the brewery transformed, becoming a joint-stock company managed by Tichý's relatives and several other shareholders.
Tahle budova je ve skutečnosti jen restaurace a výčep, pivovar je o kousek dál. Byla postavena jako zájezdní hostinec na konci 19. století, kdy pivovar koupil český podnikatel Alois Tichý. Právě pod jeho řízením, ještě za Rakousko-Uherska, zažíval pivovar období největší slávy. Pan Tichý zemřel v roce 1916 a jeho syn, který podnik řídil od poloviny nultých let, tři roky po něm. Pivovar se pak proměnil na akciovou společnost, kterou spoluvlastnili příbuzní Tichých a pár dalších akcionářů.
1894 (source: Pivovar Uhříněves)
The Regulars, undated (source: Pivovar Uhříněves)
The brewery experienced a slight decline during the interwar period until it was forcibly closed by Nazi officials in 1942. In 1946, a glimmer of hope emerged for local beer buffs when a new batch was brewed, but alas, this hope was short-lived. Following the communist coup d'état, private businesses found themselves in troubled waters overnight. Consequently, the brewery was shuttered by officials for the second time within a decade. Sharing a similar fate as many other small breweries, such as the Lobeč Steam-Powered Brewery I wrote about recently, Uhříněves Brewery fell into disrepair and decay for decades, serving as a mere warehouse. In 1991, the descendants of the former owners reclaimed the ruins, embarking on a two-decade struggle to resurrect the establishment. Fortunately, they ultimately succeeded, and the brewery reopened its doors in 2014, allowing us to quench our thirst there three weeks ago.
V meziválečných letech pivovar mírně upadal, až byl nakonec v roce 1942 zavřen protektorátní správou. Naděje na udržení pivovaru při životě povzbudilo znovuotevření v roce 1946, ale komunistům nebyly soukromé podniky po chuti, a tak se tu pivo po válce nevařilo dlouho. Výrobu nakonec znovu ukončila moc úřední krátce po Vítězném únoru. Další osud pivovaru byl stejně neveselý jako osudy mnoha jiných, třeba toho lobečského. Stal se skladištěm a chátral a chátral, až byl v roce 1991 vrácen potomkům původních majitelů. Těm trvalo dvě dekády, než se v roce 2014 podařilo pivovar obnovit. A tak jsme tu mohli tři týdny zpátky uhasit žízeň.
1932 (source: Pivovar Uhříněves)
The current ambiance of the place blends its authentic charm with a touch of contemporary design. The photo capturing the regulars was likely taken in the garden, which remains part of the property. But let's get to beers, shall we? Oh yes, they offer a sampling set of all six beers that are on tap. You can even spot my notebook in this picture.
Současná podoba restaurace kombinuje původní prvky s trochou moderního designu. A fotka štamgastů výše je pravděpodobně ze zahrady, která je stále součástí restaurace. Ale pojďme už konečně ochutnávat piva! Ano, nabízejí ochutnávkové prkénko se všemi šesti pivy, která mají naražená. A na fotce si můžete všimnout i mého poznámkového bločku, respektive papíru.
Alois 11° is a tribute to Mr. Tichý, and I believe he would be proud of it. This Bohemian lager has a distinct above-average hoppy bitterness and a delightful aftertaste. One can detect hints of herbal scents. I must confess, I couldn't resist having two more after finishing my sampling.
Alois 11° je poctou panu Tichému a myslím, že by na tohle pivo byl hrdý. Klasická česká jedenáctka má výraznou nadprůměrnou chmelovou hořkost a lahodnou dochuť. V pivu jsou lehce cítit náznaky bylinných vůní. Musím se přiznat, že jsem po dopití celé sady neodolal a dal si ještě dvě velké jedenáctky.
Alois 12° is a slightly stronger variation of the previous beer. The hoppy taste is more pronounced, possibly due to the use of another hop variety that lends it a more aromatic profile. However, the malt is somewhat ousted, resulting in a slightly imbalanced taste compared to the other beer.
Alois 12° je o něco silnější variantou předchozího piva. Chmelová chuť je výraznější, zřejmě díky použití jiné odrůdy chmele, která mu dodává aromatičtější profil. Slad je však poněkud odsunut stranou, což má za následek mírně nevyváženou chuť ve srovnání s jedenáctkou.
Alois 13° is a semi-dark lager that harmoniously combines various malts and traditional Bohemian hops. This beer offers a mild caramel flavor with subtle nutty undertones. Its body leans towards sweetness, while the aftertaste carries a hint of bitterness. Overall, it's a great one, although I personally prefer other beer styles to semi-dark lagers.
Alois 13° je polotmavý ležák, který harmonicky kombinuje různé druhy sladů a český chmel. Pivo má jemnou karamelovou chuť s ještě jemnějšími oříškovými tóny. Tělo je spíše sladké, zatímco dochuť jde lehce k hořkým tónům. Celkově skvělé pivo, i když před polotmavými ležáky dávám přednost jiným stylům.
Golden Blodie Ale comes with a pleasant blend of bitterness and fruitiness, with a distinct taste of American hops. I particularly enjoyed the grapefruit notes, which melded perfectly with its lingering bitterness. This beer pairs well with spicy dishes and is definitely worth sampling.
Golden Blodie Ale má s příjemnou směs hořkosti a ovocnosti s výraznou chutí amerických aromatických chmelů. Vystupují hlavně grapefruitové tóny, které se hezky smíchaly s jeho dlouho doznívající hořkostí. Pivo, které se hodí ke kořeněným jídlům, rozhodně stojí za ochutnání.
Session IPAs are considered a summer special here in the Czech Republic popular mainly among bikers and tourists due to their lower alcohol content compared to regular IPAs. However, the taste can sometimes be affected by such variations. Fortunately, this was not the case here. The beer was just right, blending citrus tones with a robust, slightly overwhelming, bitterness. It showcased delightful hints of grapefruit, orange peel, and a touch of citrus—everything you'd expect from a crafted IPA.
Session IPA je styl, který je Česku na vzestupu. Tahle piva mají pověst letního speciálu a jsou oblíbená hlavně mezi cyklisty a turisty, protože mají méně alkoholu než klasická IPA. Chuť však někdy může menším obsahem alkoholu utrpět. V tomto případě tomu tak naštěstí nebylo. V pivu se mísily citrusové tóny s výraznou hořkostí. V té se ztrácely tóny grapefruitu, pomerančové kůry a trocha citronů. Zkrátka to, co byste od poctivé řemeslné IPY (?) čekali.
I saved Róza for last. This wheat ale (Weizenbier) is flavored with hibiscus, lending it a distinctive pinkish hue and unique flavor. Upon the first sip, I experienced a smooth blend of banana and clove wheat beer notes, intertwined with the strawberry-like aroma of hibiscus. Unlike the previous ales, Róza is pleasantly devoid of any noticeable bitterness or excessive sweetness, but it does possess a lasting presence of herbal tones and mild fruity acidity. It stands out as a remarkable summer special.
Rózu jsem si nechal na konec. Tenhle pšeničný Weizenbier je ochucený ibiškem, který mu mimo jiné dodává narůžovělý odstín. A taky výraznou chuť. Už při prvním doušku je jasně cítit jemnou směs banánových a hřebíčkových tónů pšeničného piva, které se prolínají s jahodovým aroma ibišku. Na rozdíl od předchozích piv Róza postrádá výraznou hořkost, ale i sladkost. Nejvýraznější jsou bylinné tóny a přetrvávající lehce ovocná kyselost. Skvělý letní speciál!
