Let’s skip a week of my travels for now—I still need to take you through São Paulo, Ilhabela, São Sebastião, and even downtown Rio de Janeiro. Yes, all that happened before we found ourselves seated in the attic of Paraphernalia, a lovely craft microbrewery in Rio. By then, we were pretty exhausted, I must admit. We had taken a night bus from São Sebastião to Rio, which dropped us off early in the morning. The highway felt more suitable for tanks than buses, as my Fitbit logged over six thousand steps during the six bumpy hours of failed attempts to finally fall asleep. Then, we managed to kill some of the eight hours before check-in by wandering around Rio like restless zombies craving coffee or bed. Once we finally settled in, we took a siesta and headed out for a drink.
Tak trochu nestíhám psát chronologicky, už je tu zase sobota. Tohle by měla být tak devátá kapitola, takže si představte, že jsem vás protáhl několika zajímavými místy São Paula, Ilhabelou, São Sebastiãem, a dokonce i kouskem Rio de Janeira. A tak se spolu můžeme usadit v minipivovaru Paraphernalia. Tam jsme tedy dorazili dost vyřízení, ze São Sebastiãa do Ria jsme totiž jeli nočním autobusem po dálnici, oproti které je D1 úplná extratřída. Autobus nás vysadil asi v šest ráno na hlavním nádraží v Riu, a za těch šest hodin napočítal můj Fitbit šest tisíc kroků. Když jedu autobusem po Praze, nenapočítá žádný. V autobuse jsme toho tedy moc nenaspali, a po příjezdu jsme měli před sebou ještě asi osm hodin bloumání městem, než jsme se mohli ubytovat. Po sprše a siestě jsme nicméně vyrazili na skleničku.
Paraphernalia is on the border of Lapa, the famous party neighborhood of this city of parties. I’ll cover Lapa in detail in Chapter IX or so (stay tuned!). Paraphernalia happened to be the nearest brewery to our Airbnb. Interestingly, while most bars and clubs in Lapa stay open until daybreak, Paraphernalia closes at 10 p.m. Quite the upscale touch, wouldn’t you say? Generally, craft breweries in Brazil are considered rather fancy—and for good reason. The country’s craft beer culture is at a high level. This is the second of four microbreweries I visited, and none disappointed me.
Paraphernalia je na kraji čtvrti Lapa. Ta má své renomé, je to nejvíc párty čtvrť celého párty města. Lapou vás ještě provedu v nějakém dalším postu, pokud vás to tedy zajímá. Jestli ne, alespoň si ušetřím čas za překlad do češtiny ;) Paraphernalia byl každopádně nejbližší řemeslný pivovar od našeho Airbnb, takže to byla pro nevyspalce jasná volba. Ale zatímco prakticky všechny bary a kluby zavírají až pozdě k ránu, pivovary obecně zavírají velmi brzo. Paraphernalia už v deset večer, což by bylo časně i někde na českém maloměstě, natož v Riu. Nicméně do řemeslných pivovarů se v Brazílii chodí pochutnat si, ne na párty. A nutno dodat, že místní pivovarnická kultura je skvělá. Všechny čtyři řemeslné pivovary, které jsem navštívil, mě příjemně překvapily.
To compare Paraphernalia to Croma in São Paulo, feel free to revisit my last #beersaturday post.
Můžete si připomenout i minulou pivní zastávku, ale ta je jen anglicky. Přílet do Brazílie a pivovar Croma.
Croma was an exceptional place, exuding self-confidence and a drive to innovate, experiment with beer styles, and explore hop combinations. In that sense, it reminded me of some renowned Czech or German craft breweries. Paraphernalia, on the other hand, has a different vibe. It radiates the pure joy of brewing, and you can easily sense its roots in the founders’ homebrewing days. I could hardly believe it was established eleven years ago—there’s still a hobby brewers' enthusiasm in the air. Or in the tanks?
Croma je takový Zichovec, řekl bych. Cítíte z ní sebevědomí, chuť experimentovat s pivními styly a kombinacemi chmelů. Paraphernalia je takový Matuška, když začínal. Nebo spousta malých pivovárků, kde je ještě pořád poznat, že začínaly jako hobby homebrewing, pak byly pár let létajícími pivovary, a teď se konečně někde usadily. Ani se mi nechtělo věřit, že už existují jedenáct let, to hobby vaření je tam pořád ve vzduchu. Nebo v tancích?
The Beer
American Red Ale
My girlfriend’s first pick was a robust red ale that felt rather dense. The beer had a proper caramel-like body, suggesting the brewmaster was not stingy when it came to malting. The fruity bitterness emerged somewhere in the middle of the sip and lingered pleasantly in the aftertaste. A good brew for starters!
T. měla chuť na něco zajímavého, a trefila se. Tenhle red ale je poctivé, hutné pivo se sladově karamelovým tělem. Tady se tedy určitě nešetřilo. Ovocná hořkost se objevila zhruba uprostřed doušku, a postupně přetrvávala i v dozvucích. Rozhodně dobrý kousek!
Pilsen Lager
I’m Czech, and serving a Czech Pilsner anywhere abroad is like walking a tightrope. It’s akin to inviting a Brazilian to a samba party in Prague. The hop wasn’t quite right; I’ve had better Pilsners in Brazil. I initially wrote down that it wasn’t the Saaz variety—a must in any proper Pilsner—but on second thought, I believe it might have been. However, it was likely grown in Argentina, where the conditions differ from the Czech Republic. The malty part was quite all right; the hoppy part, not so much. A good lager but a poor Pilsner.
Ležáků plzeňského typu se v Brazílii vaří až překvapivě hodně, a jak jsem psal v předchozím článku, chmel je většinou z Argentiny, kde opravdu pěstují žatecký poloraný červeňák. Tady jsem si do poznámek napsal, že to žatečák nebyl, ale takhle zpětně bych řekl, že asi ano. Jen prostě ten patagonský chutná malinko jinak než ten od Žatce. Sladovost byla každopádně v pořádku, všechno jak má být. Chmel byl tak nějak divný. Ležák je to slušný, ale plzeňský ležák bych tomu tak úplně neříkal.
New England IPA
When in the Americas, stick to American styles—and yes, New England India Pale Ale is one of them despite its globetrotting name. This one was heavily hopped, as it should be, with a creamy body with emerging hints of coconut combined with rich grapefruit and red-orange flavors. The bitterness was moderate, just as it should be. The top brew of the night!
Když je člověk v Americe, jedno které, měl by se držet amerických stylů. A jménu navzdory je New England India Pale Ale americký styl vařený z amerických chmelů. Tenhle bohatě chmelený kousek se opravdu povedl. Krémové tělo s tóny kokosu se snoubilo s bohatými chutěmi grepů a červeného pomeranče. Střední hořkost, pivo tak nekřiví pusu jako klasická IPA. Nejlepší pivo večera.
Unlike Croma, Paraphernalia offers Brazilian snacks and dishes, like Dadinhos de Tapioca (cheesy crispy tapioca cubes), which I really appreciated!
A na rozdíl od Cromy, kde dostanete klasický junk food, Paraphernalia má na menu pár brazilských snacků. Třeba Dadinhos de Tapioca, křupavé tapiokové krychličky se sýrem.
This is my #BeerSaturday challenge post, and I would like to invite 
