I bet you’ve never heard of Purón in Asturias, Spain. It’s barely a village—just a few houses at the foot of Sierra de Cuera, a vanguard of the better-known Picos de Europa. The road ends here, and you lose mobile reception about halfway from the Autovía del Cantábrico, the main highway on Spain’s northern coast. True, Purón lies only a few kilometers from the Camino del Norte, a Northern Way of the Camino de Santiago pilgrimage, yet pilgrims rarely stray here. Tourists head to nearby Ídolos de Peña Tú instead, a Neolithic burial site with dozens of tumuli, rock paintings, and sandstone engravings from around 1,500 BC. The region offers more significant prehistoric landmarks, including the famous Cave of Altamira—a UNESCO World Heritage Site. Nevertheless, Purón is an ideal base for a tranquil stroll to where trout spawn: the fish nursery in the Río Purón.
O Purónu v Asturias jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. I když… Pár kilometrů odtud je asi padesát mohyl, skalní malby a vrypy zhruba z doby před třemi a půl tisíci lety Ídolos de Peña Tú. Když už k Purónu zabloudí nějaký turista, pravděpodobně hledá právě tyhle archeologická naleziště. Prehistorických památek je v okolí nicméně přehršel, včetně světoznámé jeskyně Altamira. Pár kilometrů na sever taky vede Camino del Norte, severní trasa známé poutě Camino de Santiago, ale poutníci nemají moc důvodů sejít z cesty a zajít si do vesničky, ve které vlastně nic není. Ani mobilní signál, ten totiž ztratíte chvíli po tom, co sjedete z dálnice. Blokuje ho Sierra de Cuera, jakýsi předvoj známějšího pohoří Picos de Europa. A tak je Purón skvělým výchozím bodem procházky, na které pravděpodobně nepotkáte živáčka – k pstruzí sádce na Río Purón.
Spaniards are always open for a chitchat, even in secluded corners like Purón. The only two people we met during our walk—elderly locals with strong Asturian accents—greeted us, offered parking advice (though parking here is a non-issue), and asked if we knew a lady from the neighboring village. She seems to be Purón’s only regular visitor, coming by to walk her dogs. Gigantic dogs, we were assured. Unfortunately, we knew neither the lady nor her blue house, leaving our would-be hosts mildly puzzled. After this brief talk, we returned along the road to begin our walk.
Španělé jsou přátelští a rádi si s vámi popovídají. Je fakt, že tady ve vesnici, kterou tvoří vlastně jen pár stavení, a kde se zastavil čas tak před padesáti lety, bych s angličtinou asi nepochodil. I když kdo ví. Do řeči se s námi dali dva místní kmeti, jediní lidé, které jsme potkali, rovnou španělsky. Se silným asturským přízvukem. Napřed nám radili, kde bychom měli zaparkovat, abychom neblokovali dopravu, což je celkem úsměvné, protože v Purónu končí cesta a nikdo sem nejezdí. A pak se ukázalo, že to s tím neježděním není tak úplně pravda, každý den sem prý dojíždí dáma z toho modrého domu ze sousední vesnice. Ta, která má ty obrovské psy, co tu venčí. Známe ji? Ani ten modrý dům? Jak to, vždyť jedeme odtamtud!
Contrary to the typical perception of Spain, the northern coast is lush and green year-round, with frequent rain. The area is hilly, making rainfall-induced landslides common—though I suspect this one has been there for quite some time.
Na vyprahlé Španělsko zapomeňte, sever je stále zelený a hodně tu prší. Sesuvy úrodné půdy v kopcovitém terénu nejsou nic neobvyklého, ale ten na příjezdové cestě do Purónu tu asi už nějaký ten pátek byl.
Asturias defies stereotypes in many ways. The drink of choice here is cider, not wine, and butter is preferred over olive oil. Olive trees don’t grow well in the North, but cattle thrive. And what a life it has—the bull in these photos barely moved over a few hours, except it lay down. Would you guess I took one on the way up and the other on our return?
V Asturii se nepije víno, ale cider. A namísto olivového oleje dávají přednost máslu, protože vinné révě ani olivovníkům se tu nedaří, zato dobytku ano. A jak. Tenhle býk se za několik hodin sotva pohnul, jen si lehl. Jedna fotka je z cesty nahoru, druhá z návratu.
Regarding livestock, cattle graze on the steep slopes above the Río Purón, balancing up there more like mountain goats than cows. Perhaps they’re a mountain breed?
Krávy tu také šplhají po okolních kopcích, spíš jako horské kozy než jako dobytek. Možná je to nějaké horské plemeno.
I couldn’t help but notice a spider, quite big compared to any I’ve seen in the Czech Republic, feasting on its prey—likely a flesh fly.
Tenhle pavouk ulovil masařku. Jen abyste odhadli, jak je asi velký.
The Río Purón is more of a brook than a “río,” but its cold, crystal-clear water hooks up the trout, which the locals take benefit of. Near the top of the brook, where several streams merge into a mild lake, lies a natural spawning site converted into a fish nursery, or “piscifactoría de trucha.” This was the end of our stroll, as the rugged Sierra de Cuera isn’t particularly hiking-friendly, and there had been no need for trailblazing the path any further. Picos de Europa and Camino de Santiago steal all the thunder here. Still, we enjoyed this walk and the atmosphere at the spawning site.
Río Purón je spíš potok než řeka. Ale jeho chladná a čistá voda přitahuje pstruhy, čehož místní využili. Říčka pramení v takové tůni, do které se slévá několik pramenů z okolních kopců. A z té tůně je dnska sádka, „nacimiento de trucha“. A to byl také cíl téhle procházky, dál už to totiž nejde. Sierra de Cuera není zrovna místo pro trekking, i když byste tam teoreticky mohli během jednoho dne nastoupat nějakých třináct set metrů od moře až na vrcholky. Trekkové trasy jsou až v Picos de Europa, a pak je tu samozřejmě Camino. Ale tahle procházka měla taky svoje kouzlo.
This happens to be my Wednesday Walk entry - for #wednesdaywalk by 