I guess you’ve heard of the Camino de Santiago, the most famous European pilgrimage. It is actually a wide network of pilgrims’ ways from various places across Europe including Prague, my hometown. Yet the most traditional part leads through northern Spain. However, even there are several different routes including the oldest (“Camino Primitivo”, the original path), the most popular nowadays (“Camino Francés”, the French path) and the one I took yesterday – Camino del Norte, the path of the north.
Quite unusually, my yesterday route took me there and back. As a regular pilgrim (and you don’t really need to have any faith, many non-religious people do the Camino as well), I’d walk the path for at least a week sleeping in monasteries and “refugios” along the way. You could do the entire Camino in one go (there are minimum requirements depending on the route you choose) or take a break at a certain point and come back later on to continue. As most of the recognized routes stretch for over 500 kilometres, people usually do it in two to four separated trips. Except for the very dedicated who spend over a month pilgriming from Paris, for instance.
O pouti do Santiaga, nebo také Svatojakubské pouti, jste asi slyšeli. Je to nejznámější evropská pouť, která ale nemá jedinou trasu. Spíš takovou síť poutnických stezek napříč celou Evropou. Jedna vede někdy od 13. století i ze Starého Města Pražského, konkrétně od baziliky svatého Jakuba Většího. Každopádně ta nejtradičnější trasa vede severním Španělskem. Ale i tam je ve skutečnosti tras několik včetně té nejstarší ("Camino Primitivo", původní cesta), dnes nejpopulárnější (“Camino Francés”, francouzská cesta) a té, po které jsem se vydal včera - Camino del Norte, severní cesta.
Moje včerejší cesta byla neobvykle tam a zase zpátky. Jako běžný poutník (a Camino absolvuje spousta lidí bez vyznání) bych šel nejméně týden a spal v klášterech a "refugios" po cestě. Celé Camino můžete zvládnout na jeden zátah (přičemž existují určité minimální požadavky na ušlou vzdálenost na základě toho, jakou trasu zvolíte) nebo můžete pouť v určitém bodě přerušit a na stejné místo se vrátit později, abyste pokračovali. A protože většina uznávaných tras má přes 500 kilometrů, lidé si je obvykle rozdělují na dvě až čtyři samostatné cesty. Kromě těch opravdu odhodlaných, kteří stráví třeba měsíc na cestě z Paříže až do Santiaga.
My own pilgrimage began (and ended) at this point, in the village of Colunga in Asturias. My girlfriend’s parents bought a holiday house nearby, in Llanes, and as they started their Camino de Norte years ago, they continue it time to time. In a very unusual manner – they drive to the last achieved point, stroll for half a day and then they return to the car. I guess it is not against the rules of Camino as nobody has ever thought of it. So it counts, most likely. On the other hand, Colunga is over 300 kilometres from Santiago de Compostela, the final destination, so they would have to continue the pilgrimage in a common manner eventually.
Moje pouť začala a skončila na tomhle místě, ve vesnici Colunga v Asturias. Rodiče T. si nedaleko, v Llanes, koupili dům coby chalupu. A protože kdysi začali Camino del Norte, čas od času pokračují. Velmi netradičním způsobem. Autem dojedou na místo, kam naposledy došli. A pak jdou půl dne dopředu a půl dne zpátky. Tenhle postup asi není proti pravidlům Camina, protože o něm pravděpodobně nikdy nikdo nepřemýšlel. A tak se asi počítá. Na druhou stranu je Colunga přes 300 kilometrů od Santiaga de Compostela, cíle celé pouti, takže asi nakonec budou muset přejít na konvenčnější způsob poutnictví.
Colunga is an ordinary picturesque village in Asturias. So for anyone not familiar with the local architecture, it looks just marvellous. I would get to it further in my upcoming posts from Llanes and Cué.
Colunga je obyčejná malebná vesnička v Asturias. Takže každému, kdo nezná místní architektonický styl, připadá kouzelná. Ale k tomu se ještě dostanu v postech z Llanes a Cué.
The Camino runs through a hilly landscape with a mansion here and there. Less then two weeks ago, I strolled in frozen Divoká Šárka in Prague and yesterday, I was walking in something that felt like spring to me – 15 °C and a sunny day, everything was green. I really enjoyed it.
Camino vede kopcovitou krajinou s několika baráčky kolem. Ani ne dva týdny zpátky jsem se v Praze procházel zmrzlou Divokou Šárkou, včera jsem putoval a cítil se jako na jaře. 15 °C, slunečný den, všechno kolem se zelenalo. Opravdu jsem si to užil.
The whole way was on asphalt road, which I really didn't expect. On the other hand, it is wheelchair accessible.
Celá cesta vedla po asfaltce, což jsem opravdu nečekal. Na druhou stranu je alespoň bezbariérová.
The symbol of Camino, St. James's Shell.
Svatojakubská mušle, symbol Camina.
At certain point, the old Camino goes under a new highway.
V jednu chvíli je třeba podejít novou dálnici.
It seems we missed the last bus. It left about 20 years ago.
Zdá se, že nám ujel poslední autobus. Asi o 20 let.
For sale.
Na prodej.
A dog-size chapel.
Kaplička velikosti psí boudy.
San Pedro de Pernús church from the 18th century.
Kostel San Pedro de Pernús z 18. století.
An “hórreo”, a typical granary. In Asturias it is very humid and there are many rodents, so the locals build hórreos to protect the harvested grain.
"Hórreo", typická místní sýpka. V Asturias je vysoká vlhkost vzduchu a je tu hodně hlodavců, a tak místní staví hórreos, aby uchránili úrodu.
Speaking about the humidity, it is the reason why people wear such wooden shoes here.
A když už se bavíme o vlhkosti, místní nosí takovéhle dřevěné škrpály.
San Antolín de La Llera church from the 18th century.
Kostel San Antolín de La Llera z 18. století.
San Salvador de Priesca church. The final point for yesterday. We could have slept here if it was the season, either in a parish house next to the church or in a commercial refugio/hostel.
Kostel San Salvador de Priesca. Pro včerejšek poslední bod. V létě bychom tu mohli přespat, buďto na farnosti za kostelem nebo v refugiu/hostelu za peníze.
