You can tell a party was good if you need extra time to reboot the day after, and a walk often helps. So, the day after the last Meetup in Vienna, I marched across the artificial island on the Danube. Originally designed as a flood protection measure (which proved effective during recent massive floods in Central Europe), the island has become a sought-after recreation area—for good reason. There are far more things to see than one might expect, including a nudist beach if you’re into naked tanning or perhaps voyeurism, though that’s more of a summer activity.
The island is a 20-kilometer-long narrow strip of land dividing the river into two streams: the original Danube and a parallel channel quite predictably named the Neue Donau (New Danube). The channel seems dedicated to water sports and small boats, while larger vessels stick to the main river—but that’s just my observation; I haven’t fact-checked it.
Since the island stretches across Vienna, multiple bridges connect it to the banks, with another currently under construction. The easiest way to get there is by taking the metro to Wien Donauinsel station (hard to forget, right?). That’s what I did. The metro crosses the Danube above ground.
Don’t be misled by the lighthouse—it has never served as a navigational aid. It’s merely a set piece from a festival that took place some 30 years ago. Quite solid for a festival prop, wouldn’t you agree?
I have a soft spot for cities with sailable rivers flowing through their historic centers. While Vienna doesn’t quite fit that shoe, you can still spot several notable landmarks from the island. Here is St. Francis of Assisi Church peeking above the greenery.
More importantly, the green oasis in the heart of Vienna is home to various species, including several endangered ones. However, when I browsed through the Book of Danube Fish, I didn’t spot the most important one—Godfish. Perhaps I’m not entirely welcome in these waters. Not that it mattered; it was far too brisk to take a dip anyway.
Cycle paths, running tracks, and an inline skating track line the island perimeter. Besides, there are playgrounds, outdoor gyms, and even natural fitness areas. And there are dozens of outdoor grills you're free to use. There weren’t many people that autumny morning, but the areas near the bridges tend to get quite crowded when the weather is more inviting.
This playground even has a tiny little ferryboat! How cool is that? If I were a kid, I'd play Charon there for sure.
This wind turbine isn’t just for show—it powers the island’s watering system and helps regulate Tritonwasser Lake (yes, there’s even an artificial lake on this artificial island).
However, the lake was nearly dried out, resembling more of a swamp than an actual lake. On the bright side, beavers live there—I didn’t spot any, but the signs of their presence were unmistakable, scattered all around. I wonder if anyone checks the trees occasionally, perhaps cutting down those that could pose a risk to passersby.
Lake, or swamp?
I didn’t see a single beaver, but I encountered fawns—and even managed to photograph one. Capturing an animal when it catches you off guard is no easy feat. Still, here’s one of them posing for the camera!
I bet you have trouble spotting it, so here is an enlarged crop for you.
The trees in this part of the island make a grown forest, and the vegetation is dense enough to make the game feel secure. Adding to the atmosphere, mistletoe—the druids’ magical herb—grows abundantly throughout the area. I wonder if Viennese residents buy it for Christmas decorations or simply grab some on the island.
It’s about time to get from the inner island to the river bank. Did I mention small houseboats harbored in the more secluded nooks? I have no idea if someone actually lives there.
And so, my hangover-killing walk nearly came to an end. Just before I left the island, a pair of swans posed for me near the Donaustadtbrücke bridge. I find the shot quite peculiar—don’t you?
I got to the city across the Praterbrücke, just a few hundred meters downstream from the swans. Its ramp leads you back into "Corruptistan." It seems that shabby things happen at the Vienna City Hall—just like in any other city. Or is there something worse happening in the Austrian capital?
The path for cyclists and pedestrians is attached to the bridge, which leads an eight-lane motorway. It happens to be the busiest bridge in Austria and wasn't intended for non-motorized traffic. It felt a bit gloomy walking across it alone on that late morning. Yet the Donauinsel walk was indeed great.
Ostrov Donauinsel, Vídeň
Že se večírek vydařil, nejlépe poznáte, když druhý den potřebujete více času na restart, a často vám pomůže procházka. Takže den po posledním Meetupu ve Vídni jsem se vydal na procházku přes umělý ostrov na Dunaji. Ostrov, který byl původně navržen jako protipovodňové opatření (což se ukázalo jako účinné při nedávných rozsáhlých záplavách, pokud vím, Vídeň je přečkala celkem v pohodě, a na rozdíl od jiných měst na Dunaji se ani příliš nepřipravovali), se stal vyhledávanou rekreační oblastí - a to z dobrého důvodu. Je tu k vidění mnohem víc věcí, než by se dalo čekat, včetně nudistické pláže, pokud se rádi opalujete nazí, nebo třeba jen šmírujete.
Ostrov je 20 kilometrů dlouhý úzký pruh země, který rozděluje řeku na dva toky: původní Dunaj a souběžný kanál s celkem předvídatelným názvem Neue Donau (Nový Dunaj). Zdá se, že kanál je určen pro vodní sporty, malé lodě a motorové čluny, zatímco větší plavidla se drží hlavní řeky - ale to je jen můj postřeh, fakta jsem neověřoval.
Protože se ostrov rozprostírá napříč celou Vídní, spojuje ho s břehy několik mostů, přičemž další se právě staví. Nejsnadněji se tam dostanete metrem do stanice Wien Donauinsel (těžko zapomenout, že?). To jsem udělal i já. Metro překračuje Dunaj nad zemí, žádný tunel. I když je to U-Bahn.
Nenechte se zmást majákem - nikdy nesloužil jako k navigaci po Dunaji. Je to jen kulisa z festivalu, který se konal asi před 30 lety. Na festivalovou rekvizitu docela solidní, nemyslíte?
Mám slabost pro města, jejichž historickými centry protékají splavné řeky. Vídeň sice do této škatulky úplně nespadá, ale i tak můžete na ostrově spatřit několik pozoruhodných památek. Zde je kostel svatého Františka z Assisi, který vykukuje nad zelení.
Důležitější je, že zelená oáza v srdci Vídně je domovem různých živočišných druhů, včetně několika ohrožených. Když jsem však listoval knihou Dunajské ryby, ten nejdůležitější - boží rybu - jsem nezaznamenal. Možná nejsem v těchto vodách úplně vítán. Ne že by na tom záleželo, na koupání bylo stejně příliš sychravo.
Obvod ostrova lemují cyklostezky, běžecké dráhy a dráha pro inline bruslení. Kromě toho jsou tu dětská hřiště, venkovní posilovny, a dokonce i přírodní fitness. Toho podzimního dopoledne tu nebylo mnoho lidí, ale v okolí mostů bývá za příznivějšího počasí docela plno.
Tato větrná turbína není jen na parádu - pohání zavlažovací systém ostrova a pomáhá regulovat hladinu jezera Tritonwasser (ano, na tomto umělém ostrově je dokonce umělé jezero).
Jezero však bylo téměř vyschlé a připomínalo spíše bažinu než skutečné jezero. Pozitivní je, že v něm žijí bobři - žádné jsem nespatřil, ale známky jejich přítomnosti byly nepřehlédnutelné, roztroušené všude kolem. Zajímalo by mě, jestli někdo občas kontroluje stromy a možná kácí ty, které by mohly představovat riziko pro kolemjdoucí.
Neviděl jsem jediného bobra, ale potkal jsem plůdek - a dokonce se mi podařilo jeden vyfotografovat. Zachytit zvíře, které vás zastihne nepřipravené, není snadné. Přesto zde jeden z nich pózuje před fotoaparátem!
Všimnout si ho není lehké, když se nehýbe, a tak mám pro vás ještě výřez.
Stromy v této části ostrova tvoří vzrostlý les a vegetace je dostatečně hustá, aby se zvěř cítila bezpečně. K atmosféře přispívá i jmelí - magická bylina druidů -, které hojně roste v celé oblasti. Zajímalo by mě, jestli si ho vídeňští obyvatelé kupují na vánoční výzdobu, nebo si ho na ostrově jednoduše natrhají.
Je nejvyšší čas dostat se z vnitřního ostrova na břeh řeky. Zmínil jsem se už o malých hausbótech, které kotví v odlehlejších zákoutích? Netuším, jestli tam někdo skutečně bydlí.
A tak má procházka zabíjející kocovinu téměř skončila. Těsně předtím, než jsem opustil ostrov, mi u mostu Donaustadtbrücke zapózoval párek labutí. Ten záběr mi připadá docela zajímavý - vám ne?
Do města jsem se dostal přes Praterbrücke, jen několik set metrů po proudu řeky od labutí. Jeho rampa vás zavede zpět do „Koruptistánu“. Zdá se, že na vídeňské radnici se dějí ošuntělé věci - stejně jako v každém jiném městě. Nebo se v rakouském hlavním městě děje něco horšího?
Stezka pro cyklisty a chodce je připojena k mostu, který se klene přes osmiproudou dálnici. Shodou okolností je to nejrušnější most v Rakousku a nebyl určen pro nemotorovou dopravu. Bylo trochu pochmurné jít po něm v to pozdní ráno sám. Přesto byla procházka po Donauinselu opravdu skvělá.