It’s time to continue my Brazilian travel journal as other journeys await. This final post from the largest city in the southern hemisphere might be a tad touristy—even travelers occasionally do touristy stuff. With no further ado, let’s explore downtown Sampa with its omnipresent police, its share of burglars and homeless people, and even Christmas decorations as I visited it at the end of December, during the rainy season in this part of the world. We experienced a few showers, but the day was not as gloomy as the pictures suggest.
Už je pomalu na čase pokračovat se zápisky z Brazílie, čekají na mě další zajímavé výlety. Takže zpátky do největšího města jižní polokoule. I cestovatelé se občas chovají tak trochu jako turisté, a tak jsme střihli obligátní procházku centra. Jak se asi dá čekat, je plné policajtů, kteří jsou v Brazílii opravdu na každém rohu, různých zlodějíčků a bezdomovců. A na konci prosince také vánočních dekorací. Z fotek se možná zdá, že nám počasí moc nepřálo, ale ve skutečnosti to byl docela příjemný teplý den. Jen je prostě prosinec období dešťů, takže sem tam sprchlo.
Catedral da Sé, or the Metropolitan Cathedral of Our Lady Assumption and Saint Paul, in the heart of São Paulo, is the largest Catholic church in the city. Don’t be misled by its appearance—it was completed in 1967. The building combines various architectural styles to evoke historical cathedrals yet blends organically with its contemporary surroundings.
Metropolitní katedrála je největší kostel v Sampě. Je mladší než vypadá, dostavili ji až v roce 1967. Ale docela zapadá do svého okolí, kombinaci historizujících slohů navzdory.
The nativity scene was surprisingly modest, nested in one of the nooks of the sight.
Betlém byl překvapivě skromný, a trochu zastrčený v jednom koutě.
Crossing the tiny plaza in front of the cathedral while dodging a bunch of seemingly high burglars, you might pause to admire a statue of José de Anchieta, dubbed the apostle of Brazil. He was a Jesuit missionary who co-founded São Paulo and, a decade later, even Rio de Janeiro. Later, I will take you to the oldest Jesuit church in Sampa—can you guess its name? Yes, it is indeed Basilica José de Anchieta.
Když přijdete náměstíčko před katedrálou, narazíte na sochu José de Anchieta. Španělský jezuita a misionář spoluzaložil São Paulo i Rio de Janeiro, a říká se mu brazilský apoštol. Kousek je i nejstarší jezuitský kostel v São Paulu, ke kterému vás vezmu na konci článku. Asi tušíte, jak se jmenuje - Basilica José de Anchieta.
The Portuguese influence is quite noticeable in the streets of the city center—you can feel as if you were somewhere in the Iberian Peninsula. At least that’s how I felt. About two kilometers from the center along Avenida Paulista, you’ll find office skyscrapers housing South American HQs of international companies. Most of this area remains predominantly residential, with upscale stores, banks, and restaurants on the ground floors. And just as on Avenida Paulista, you can occasionally come across a colonial building.
Portugalský vliv je v centru znát. Klidně si můžete připadat jako na Pyrenejském poloostrově, což mi pochopitelně konvenuje. O nějaké dva kilometry dál, na Avenidě Paulista, jsou jihoamerická sídla nadnárodních korporací, ale tady jsou mrakodrapy spíše rezidenční. V dolních patrech jsou lepší obchody, banky nebo restaurace. A stejně jako na Avenida Paulista, i tady je mezi mrakodrapy sem tam zapomenutý koloniální dům.
Some Christmas decorations seemed out of place - for it rarely snows in Brazil - only in the mountains in the southernmost states. On the other hand, penguins live there.
Některé vánoční dekorace jsou tak nějak nepatřičné, sněží tu jen zřídkakdy, a když už, tak v horách v nejjižnějších státech. Ale tučňáci tu normálně žijí.
I guess everyone has heard of the Empire State Building, and São Paulo boasts a similar Art Deco-style skyscraper of comparable importance for the city and the country. With a height of over 160 meters, Edifício Altino Arantes held the title of the tallest building in South America and encouraged the construction of other skyscrapers. I couldn’t take a good picture, as good spots were taken by festivity stages like the one above. You can still notice Edifício Altino Arantes towering over the other buildings in several photos.
O Empire State Building jste určitě slyšeli. São Paulo má podobný mrakodrap ve stylu art deco, a taky podobně významný. Sto šedesát metrů vysoký Edifício Altino Arantes byl svého času nejvyšší budovou celého kontinentu, a zahájil éru výstavby výškových budov v Brazílii. Kvůli pódiím pro vánoční festival se mi nepodařilo pořídit lepší fotky, byly na místech, odkud je na mrakodrap nejlepší výhled.
Just a stone’s throw away from Edifício Altino Arantes begins a bustling, less fancy district where streets turn into a marketplace. Foreigners are often advised to watch their belongings and avoid such areas—and for good reason. I spotted two guys speeding up while rummaging through a wallet, stuffing items into their pockets. I can only assume they were successful pickpockets. On the other hand, Brazil is almost completely cashless nowadays—even buskers accept cashless payments—so the damage done was likely minimal. Still, it’s wise to keep your eye on your belongings, not just in crowded streets.
O kousek dál už začíná čtvrť, která vám asi přijde více brazilská. Její ulice se pravidelně mění v jedno velké tržiště, kde byste si měli dát pozor na kapsáře. Není to jen symbolické varování, během procházky jsem si všiml dvou lidí, kteří se prohrabávali v peněžence a cpali si její obsah do kapes, zatímco popobíhali směrem od největšího hloučku lidí v okolí. Jak už jsem tu psal, v Brazílii se prakticky nepoužívá hotovost, dokonce i buskeři běžně přijímají bezhotovostní platby, takže si myslím, že v těch peněženkách nic moc zajímavého nebylo. Ale stejně, pokud sem zavítáte, dejte si bacha.
Keeping safety precautions in mind, we wandered through the market, where just about anything was for sale under the watchful eye of the police—there was a patrol car on every corner. The police, however, didn’t seem interested in whatever was happening outside.
My si bacha dali, a prošli si celý trh, na kterém koupíte prakticky cokoli, déšť nedéšť. Všechno se to odehrává přímo před zraky policie, která postává na každém rohu, ale nezdá se, že by její hlídky moc zajímalo, co se kolem děje.
And that’s the dark side of Brazil—terrible waste management. Brazilians throw trash into the streets like this, mostly in bags to be collected later. There are no recycling containers on the streets, so people toss everything into the same bag—including used toilet paper, as flushing it is not allowed. Then, others come to rummage through the bags, cherry-picking cans and plastic bottles they can sell at a recycling center. You can imagine these scavengers don’t care much about how the street looks afterward.
You might spot locked waste containers in rich districts, but less fancy neighborhoods often look like this. On the bright side, an army of sweepers works to put the city into a reasonable condition every morning.
A tohle už je odvrácená strana Brazílie. Odpadky. Brazilci všechen domácí odpad prostě zabalí do pytle a pohodí ho na ulici. Na nějaké třídění si nehrají, nejsou tu žádné kontejnery. V těch pytlích je mimochodem i použitý toaletní papír, který se tu nesmí splachovat. K odpadkům v pytlích pak přijde někdo, kdo se v nich pohrabe, aby vytáhl plastové lahve a plechovky. Ty se dají prodat do recyklačních center. Zbytek nechá tak, jak mu odpadne od ruky. Nu, a tohle je výsledek.
V bohatších čtvrtích jsou zamykatelné nádoby na odpad, ale ve většině měst to pak vypadá takhle. A věřte nebo ne, každý den brzy ráno vyrazí do ulic armáda metařů, která ten odpad víceméně zlikviduje.
Edifício Altino Arantes adjoins the street market area and, fortunately, has no waste issues. Quite the contrary—it’s a great place to do your groceries. And since Brazilians love good food, there’s even a Spanish store.
Hned vedle pouličního tržiště je Edifício Altino Arantes, a naštěstí je uklizené. Lidé ze širokého okolí tu nakupují potraviny. A protože Brazilci vědí, co je dobré, je tu i obchod se španělskými delikatesami. Velmi slušné kvality, ale pro běžného Brazilce asi spíše nedostupné. Což nevadí, potraviny v Brazílii mi přišly více než slušné. Předpokládám, že kdyby hned vedle otevřel Lidl s českým sortimentem a brazilskými cenami, za pár měsíců by zase bez fanfár zavřel.
There was also a craft beer stall where I could practice my “Portuñol” while chatting with an Iranian bartender who, I assume, didn’t speak much better Portuguese than I did. Luckily, he had a colleague who knew a bit of Spanish.
A je tu i stánek se řemeslnými pivy. Svou "Portuñol" jsem si mohl procvičit s Íráncem, kterého podezřívám, že portugalštinu nelámal o mnoho lépe než já. Naštěstí měl i kolegu, který tu španělskou polovinu Portuñol zvládal o poznání lépe.
Oh, and I promised you Basilica José de Anchieta. Here it is—it looks rather devilish with those red lights, doesn’t it?
A tady je slíbená Basilica José de Anchieta. S těmi světly vypadá poněkud pekelně.
