Giant peacock moth (Saturnia pyri) is one of the butterflies I also had to wait a long time for. I looked for it wherever I could and finally found it ironically in a place where I would not have expected it at all - in the middle of a city park. The few photos I took, however, I had to literally run out.
It will be three years since I had the honour to meet this giant among European butterflies, it was the first and unfortunately the last time. But I still have a vivid memory of that day. It was quite a hot August day and I was walking through the park with my then six-month-old son in his stroller when something caught my attention. And it wouldn't have been me if I hadn't turned the stroller into an all-terrain vehicle and headed across the lawn to check my vision. And there he was. The most largest butterfly I've ever seen. And me, of course, without a camera. I didn't know whether to laugh or cry. Well, what could I do, I took a few pictures with my cell phone and slowly made my way home.
Martináč hrušňový (Saturnia pyri) je jeden z motýlů na které jsem si také musela hodně dlouho počkat. Koukala jsem po něm, kde se dalo a nakonec jsem ho paradoxně našla na místě, kde bych ho vůbec nečekala - uprostřed městského parku. Těch pár fotek, které jsem pořídila, jsem si musela ovšem doslova vyběhat.
Už to budou tři roky, kdy jsem toho obra mezi evropskými motýli měla čest potkat, bylo to poprvé a zatím bohužel naposledy. Ten den mám ovšem pořád v živé paměti. Byl docela horký srpnový den a já se procházela parkem s tehdy půlročním synem v kočárku, když něco upoutalo mou pozornost. A to bych to nebyla já, kdybych z kočárku neudělala teréní vozidlo a nevyrazila přes trávník zkontrolovat, jestli vidím dobře. A byl tam. Ten největsí motýl jakého jsem kdy viděla. A já samozřejmě bez foťáku. Nevěděla jsem jestli se mám smát nebo brečet. No co se dalo dělat, udělala jsem pár fotek mobilem a pomalu se vydala domů.
Mobile photos / fotky z mobilu
All the way there, all I could think about was how long a butterfly like that could stay in one place. At home I quickly fed my son, handed him over to my husband, who fortunately accepts me as I am and supports me in my sometimes crazy ideas. I packed my photo backpack and at a pace that even race runners would be ashamed of, I raced through the city streets back to the park. He was still there, in fact she was. As I found out later, it was in fact a female, who stays in one place for quite a long time, waiting for a male. Thanks to that, she waited for me and I was able to get some (hopefully) decent photos.
Celou cestu jsem myslela jen na to, jak dlouho takový motýl asi vydrží na jednom místě. Doma jsem rychle nakrmila syna, předala ho manželovi, který mě naštestí bere takovou jaká jsem a v mých občas bláznivých nápadech mě podporuje. Sbalila jsem fotobatoh a tempem za které by se snad nemuseli stydět ani závodní běžci, jsem se řítila ulicemi města zpět do parku. On tam pořád byl, vlastně byla. Jak jsem později zjistila, šlo totiž o samičku, která zůstvá na jednom místě poměrně dlouho a čeká na samečka. Díky tomu na mě počkala a já mohla udělat pár (snad) pořádných fotek.
