Summary in English: I was lucky to have beautiful weather. I'm a person who prefers to express myself with words rather than photographs. But this time I couldn't resist and tried to take "artistic" photos. I do not claim that the result is good. But recognize that nature is amazing in every season.
The text is written in Czech. You can use a translator. However, it is not necessary. The text is not very important. The photos are important. I hope you like them.
Když ještě neexistovaly mobilní telefony, ale ani digitální fotooparáty, tak se skuteční fotografové na dálku poznali podle toho, že s sebou vláčeli těžké stativy a kufr dalšího nezbytného materiálu.
A když se dva fotografové potkali, popřáli si jako pozdrav vzájemně Dobré světlo.
O tomto weekendu jsem měl na dobré světlo štěstí. Asi hodinu před západem slunce jsem navštívil pražskou botanickou zahradu. (Šel jsem tam vyvenčit manželku. Už jsem ji dlouho nikam nevyvezl...) Fotil jsem probíhající slavnost Dia de los Muertos (@krakonos/dia-de-los-muertos-in) , ale nedalo mi to.
Nafotil jsem i tu nějakou přírodu. Cožpak o to, světlo, příroda, barvy, stíny... To bylo v pohodě. Fotograf ale nebyl nejzdatnější. Snad jsem toho alo moc nedokázal zkazit. Protože bylo tak krásně, že snad nebylo co zkazit.
A nefotografoval jsem sám. Když se podíváte, skoro každý na mých fotografiích drží mobilní telefon. Někteří hrají a telefonují i v lůně skoro panenské přírody (tyhle fráze mi naskakují jaksi automaticky, už jsem toho za život přečetl až moc), ale většina fotografuje. Nicméně dobré světlo jsme si nepřáli... Je jiná doba.
Nejen David Černý... Tohle ikonické sousoší "Lamy" má na svědomí Lukáš Rais. Umělecké dílo, prolézačka, místo pro pořizování selfie... Co kdo chce. Minimálně si nelze nevšimnout. Od roku 2007.
Ale co mám fotit? Barvy? Oblohu? Lidi? Město v dáli? Já nevím! Tak od každého trochu. Nejlépe na jedné fotce všechno najednou.
Tuhle fotografii recykluji ze včerejška. Je na ní dokonalý chaos. Práve dd každého něco. Těžko v tom hledat kompozici...
Sedíme na sedátkách z kmenů stromů. Fotím lidi, kteří fotí. Ale to nevynikne příroda, nevynikne město a obloha...
Tak namířím mobil trochu jinak. Teď jsou lidi jen pouhé popředí. Příroda, město, obloha... Nešlo by to líp? Rozhodně by to šlo sejmout jinak.
No... Tak to by šlo líp určitě.
Třeba...
Nebo?
A což takhle namířit skrz větve rovnou do slunce směřujícího k obzoru?
A když se natočím, budou vidět skrz větve vinice. To víte, Praha... Tady máme všechno. Sice jen 1.5 milionu obyvatel, jsme docela mrňavý The Capital, ale co to vypovídá o kvalitě života tady?
Slunce se už výrazně kloní k západu. Třeba ta fotka ještě bude vypadat dobře... Nebo taky ne.
Slunce se snažilo, příroda na naší planětě se snažila, já se snažil... A ? Výsledek trochu rozpačitý, isn´t it? Kdyby někdo z těch, co umějí fotografovat, měl zájem nafotit si naši trojskou botanickou zahradu, ozvěte se. Můžu Vám dělat průvodce.
Já radši zůstanu u slov. Netvrdím, že bych se svou češtinou tady udělal díru do světa, ale mě to baví! I když pomalu finačně odcházím, tedy vyvádím odsud víc než tu vydělávám.
Tenhle článek byl taková fotografická výjimka. Neodolal jsem.
P.S.: Případná fotografická doporučení příště zohledním. Bude-li někdy nějaké příště.
