You've probably noticed that I occasionally shoot the #streetphotography genre. And this activity requires taking spontaneous, unarranged photos. That is, in such a way that neither the person being photographed nor their surroundings if unaware that they are being photographed. There are a few tricks to this - and right now I'm wondering if it's a good idea to share them. But probably yes, it's not really a big deal 😁
The first few paragraphs will cover shooting with a "real" camera, i.e. a DSLR with interchangeable lenses, but we'll also talk about shooting with a mobile phone.
Jistě jste si všimli, že občas fotím žánr #streetphotography. A tato činnost vyžaduje fotit spontánní, nearanžované fotky. To znamená tak, aby ani fotografovaný člověk ani jeho okolí pokud možno netušilo, že jsou fotografovaní. Je na to několik triků - a teď právě přemýšlím, jestli je dobré se o ně dělit. Ale nejspíš ano, vlastně o nic nejde 😁
Prvních několik odstavců se bude týkat focení "opravdovým" foťákem, tedy (bez)zrcadlovkou s výměnnými objektivy nebo ultrakompaktem, ale řekneme si něco i o focení mobilem.
1. shooting with long focal length
With a "long" telephoto lens, with a focal length of around 500 mm, you can take portraits of people quite comfortably even at a distance of several tens of metres. Some photographers of this genre don't even acknowledge it's unsporting to shoot from a distance like that. I say the ends justify the means. But this way of shooting has one big drawback: a photographer with a lens this long (sometimes over half a meter) is hugely conspicuous. So this method is only applicable where a telephoto lens looks natural. At a sports match, at an airplane day, in nature. With a giant telephoto lens next to a nude beach - not really 😛.
1. focení dlouhým ohniskem
"Dlouhým" teleobjektivem, s ohniskovou vzdáleností třeba kolem 500 mm můžete celkem pohodlně portrétovat lidi i na vzdálenost několika desítek metrů. Někteří "skalní" fotografové tohoto žánru to dokonce neuznávají, že je to nesportovní takhle z dálky. Já říkám, že účel světí prostředky. Ale tento způsob focení má jednu velkou nevýhodu: fotograf s takhle dlouhým objektivem (někdy i přes půl metru) je obrovsky nápadný. Takže tento způsob je použitelný jen tam, kde teleobjektiv působí přirozeně. Na sportovním utkání, na leteckém dnu, v přírodě. S obřím "teletem" vedle nudistické pláže - opravdu ne 😛.
2. shooting with medium focal length
My favourite lens has a focal length of 55 - 200 mm. I use it most often for close-up photos of nature, such as flowers or insects. But for street photography it's also good - and I'd say exceptionally good. My Nikkor one is relatively small and light, so it doesn't attract attention. On the other hand, you already have to get close to the person you're photographing, and you run the risk of being noticed. It's not that he wants to resist being photographed, but once he knows about you, he might stop acting natural. So how to do it?
Once I've chosen my subject, I stop looking at him and focus on something behind him. I raise the camera to my eye and pretend I'm taking a picture of the "something". Then, with the camera to my eye, I focus on my chosen subject, pause briefly, really only for a split second, just long enough to focus and press the shutter, and smoothly put the camera away. But then again, I'm already following the "something" behind the subject with my eyes - I'm certainly not looking at my object, and I'm certainly not making eye contact. From the other side, from the photographed, it looks like I've taken a picture of something else and he doesn't care at all.
You can do it repeatedly, you can even pretend that I'm just getting ready and that the "photographed" is in my way and I'm waiting for him to get out of the shot 😁. The main thing is to act natural, confident and self-assured.
2. focení středním ohniskem
Můj nejoblíbenější objektiv má ohniskovou vzdálenost 55 - 200 mm. Nejčastěji ho používám na detailní fotky přírody, třeba květin nebo hmyzu. Ale na street photography se taky hodí - a řekl bych, že mimořádně dobře. Ten můj Nikkor je relativně malý a lehký, takže nepoutá pozornost. Na druhou stranu, už musíte k fotografovanému člověku blíž, a riskujete, že si vás všimne. Nejde to, že by se fotografování chtěl bránit, ale když už o vás ví, tak se třeba přestane chovat přirozeně. Takže jak na to?
Jakmile si svůj objekt vyberu, přestanu se na něj dívat a zaměřím se na něco za ním. Zvednu foťák k oku a předstírám, že fotím to "něco". Pak se s foťákem u oka zaměřím na svůj vybraný objekt, krátce se zastavím, opravdu jen na zlomek sekundy, jen co bych zaostřil a stiskl spoušť, a plynule foťák odkládám. Ale to už zase očima sleduju to "něco" za fotografovaným - rozhodně se na něj nedívám a už vůbec nejdu do očního kontaktu. Z druhé strany, od fotografovaného, to vypadá, že jsem fotil něco jiného a vůbec o něj nemám zájem.
Dá se to dělat i opakovaně, dá se dokonce předstírat, že se jen připravuju a že mi ten "fotografovaný" překáží a já čekám, až mi vypadne ze záběru 😁. Hlavní je chovat se přirozeně, sebejistě a sebevědomě.
3. short focus shooting
Is it possible to shoot discreetly with a short focal length, for example between 20 and 30 mm? After all, in this case, if you want at least a bit of detail, you have to be very close. Literally come right up under the subject's nose.
Here you can take advantage of the fact that a short focal length means a wide angle of view. So I follow a similar procedure as in the previous paragraph, but I don't pretend anything and really shoot next to my chosen model something behind it. Except that the wide-angle lens allows me to get it in the frame too. And then when processing the photo, I simply crop out the unwanted surroundings and the secondary subject becomes the main one.
When autofocusing, I need to keep this in mind and pre-set the focus point to the edge of the field of view, i.e. where my desired subject will be. And again, what I did before applies - don't look sharply, don't make eye contact. You're pretending you're shooting something else...
3. focení krátkým ohniskem
Dá se fotit diskrétně s krátkým ohniskem, třeba mezi 20 až 30 mm? Vždyť v tomto případě, pokud chcete aspoň trochu detailnější záběr, tak musíte být velmi blízko. Doslova přijít fotografovanému až pod nos.
Tady se dá využít toho, že krátké ohnisko znamená široký úhel záběru. Takže postupuji podobně jako v předchozím odstavci, ale nic nepředstírám a opravdu fotím vedle svého vybraného modelu něco za ním. Akorát že díky širokoúhlému objektivu se mi do záběru dostane i on. A při zpracování fotky pak jednoduše nežádoucí okolí oříznu a z vedlejšího motivu se stane hlavní.
Při automatickém ostření je potřebné na to myslet a předem si nastavit ostřící bod na okraj zorného pole, tj. tam, kde bude můj kýžený objekt. A opět platí co před tím - nepozorovat okatě, nenavazovat oční kontakt. Vždyť předstíráte, že fotíte něco jiného...
4. don't take photos and take photos
You can also take photos discreetly by pretending not to take photos at all. The photographer has the camera on a strap around their neck or is sitting with the camera in their lap, pretending they are just adjusting or editing or something. But he's actually taking pictures. This method takes a little (a lot) of practice. For one thing, of course, it needs to look all natural, and for another, you need to practice pointing the camera at the subject without the photographer looking into the viewfinder. If you have a tilting display on your camera, it can (sometimes) be used, but otherwise you have to know from experience (or at least guess) what the field of view of the camera is with a given lens and settings and what and how to fit into it (and allow some margin for possible adjustments - rotation, cropping...). Autofocus is of course a must. And it's also a necessity to accept that there will probably be a lot of waste when shooting this way.
4. focení nefocení
Diskrétně se dá fotit i tak, že předstíráte, že vůbec nefotíte. Fotograf má přístroj na popruhu na krku nebo sedí s přístrojem v klíně, a předstírá, že jen něco seřizuje, upravuje nebo tak něco. Ale ve skutečnosti fotí. Tento způsob chce trochu (hodně) tréningu. Jednak to samozřejmě musí vypadat celé přirozeně, jednak je potřeba si nacvičit zamíření fotoaparátu na daný objekt bez toho, aby se fotograf díval do hledáčku. Pokud máte na foťáku výklopný displej, tak se dá (někdy) použít, jinak ale musíte ze zkušenosti vědět (nebo aspoň tušit) jaké je při daném objektivu a nastavení zorné pole foťáku a co a jak se do něj vejde (a počítat s nějakou rezervou na případné úpravy - natočení, ořez...). Automatické zaostřování je samozřejmě nutností. A taky je nutnost smířit se s tím, že při tomto způsobu focení bude nejspíš i velký odpad.
5. shooting with mobile phone
Discreet mobile photography is very usable and I use it even where no other way is possible or imaginable. Of course, it is done differently than regular photography, where one takes the mobile phone in the forearms and focuses on the subject.
A lot of photography apps allow you to take photos not only by tapping a finger on the display button, but also by pressing the volume button. So you simply start the camera on your phone and put the phone to your ear - i.e., fake a call. You turn around so that you are sideways to the selected subject and press the volume button unobtrusively to take the photo. The downside is that you can't see what you're shooting - you have to have practiced how to stand, how to hold the phone, at what angle, horizontally and vertically. The upside is that faking a call looks very natural and with a bit of practice you can take very detailed pictures without anyone around knowing anything.
Some apps make a sound when taking a photo - you need to find one where you can turn it off. There are also apps such as Background camera that allow you to turn off the lights and lock the display when taking a photo, so the stealth is all the greater.
5. focení mobilem
Diskrétní focení mobilem je velmi dobře použitelné a já ho používám i tam, kde jiný způsob není možný nebo představitelný. Samozřejmě dělá se to jinak než běžné focení, kdy člověk vezme mobil do předpažených rukou a zaměří se na objekt.
Hodně fotografických aplikací umožňuje fotit nejen ťapnutím prstem na tlačítko na displeji, ale i stiskem tlačítka hlasitosti. Takže si prostě na mobilu spustíte foťák a mobil přiložíte k uchu - tj. předstíráte hovor. Otočíte se tak abyste byli bokem k vybranému objektu a nenápadným stiskem tlačítka hlasitosti fotíte. Nevýhoda je, že nevidíte co fotíte - musíte mít nacvičeno jak se postavit, jak telefon držet, v jakém úhlu, horizontálně i vertikálně. Výhoda je ta, že to předstírání hovoru vypadá velmi přirozeně a při troše zkušeností se dají udělat i velmi detailní snímky aniž by kdokoli v okolí cokoli tušil.
Některé aplikace při focení vydávají zvuk - je třeba najít takovou, kde se to dá vypnout. Existují i aplikace jako např. Background camera, které umožňují při focení i zhasnou a zamknout displej, takže utajení je o to větší.
6. or confess?
Of course, one can approach a particular person and make arrangements. But sometimes this is not possible, for example if you are photographing a situation from a distance, or if it would mean missing out on a spontaneous, unarranged
situation or reaction. So I lean towards the what the eye doesn't see, the heart doesn't hurt solution. So discreetly shooting without the subject's knowledge is actually in the subject's best interest.
Is it legal? It depends on how the laws of the country in question feel about it. But then again, we all wear our faces in public.
Is it ethical? That's for each person to judge for themselves, but in my opinion, a photo taken in a public space that doesn't humiliate or obviously harm a person is fine.
6. nebo se přiznat?
Samozřejmě se dá konkrétní člověk oslovit a domluvit se s ním. Ale někdy to není možné, třeba pokud fotíte nějakou situaci z dálky, nebo kdyby to znamenalo přijít o spontánní, nenahranou situaci či reakci. Takže já se přikláním k řešení co oko nevidí, to srdce nebolí. Diskrétní focení bez vědomí fotografovaného je tak vlastně i v jeho zájmu.
Je to legální? Ano, pokud jste v mantinelech paragrafů 89 a 90 občanského zákoníku ČR. Někde se můžete dočíst, že podobizna je i "osobní údaj", ale samotné zveřejnění bez nějakých dalších souvislostí se nepovažuje za "shromažďování a zpracovávání" a tedy nepodléhá GDPR (i když v různých článcích na internetu se můžete dočíst ledacos). Ostatně, svůj obličej nosíme na veřejnosti všichni.
Je to etické? To si každý musí posoudit sám, ale podle mě fotka pořízená ve veřejném prostoru, která člověka nijak nedehonestuje ani zjevně nepoškozuje, je podle mě v pořádku.
