Costa Rica 2.část La Fortuna a její bájo okolí, free místa jsou nej

14.2. čtvrtek
Dnešní den začal vyznáním Valentýna. Týpek zastavil, popřál a odjel. To jsem mohla dnešní den prožít v nevědomosti.

Směr La Fortuna, stopování šlo lehce. Je fakt, že tahle země je menší než ta naše.

Cestou nám zahradili cestu tihle milouši

Chtěli i odcestovat

Kousek od La Fortuna je obrovský SPA koncept, strašně drahej, ani za fotku z netu mi to nestálo. Ale!! Hned pod tím je hot river Tabaccon, free.

První pohled by odradil.

Na druhý, uhaa, lepší než Yakuzzi, bublinky, masáž a vše v přírodním rázu.

Městečko La Fortuna

Vulcano Arenal

Tenhle den byl fakt zajímavej, hodně jsem se dnes nasmála. Měla jsem rafost, že se povedl call s Martinem, Singapur-La Fortuna. Navíc jsem poznala moc milého Califorčana :), dokonce křesťana. Hned jsem spolu vyrazili k vodopádu. Místo, které jsem si tady v Costa Rice asi nejvíc užila.

Jen tak mimochodem, potkala jsem ho v hosteli Gringo Pete's 2 hostel nejlevnější možnej za 11$ dvě noci v Dormitory (to je pokoj se 4 a více postelemi.)

Dokonalý místo na koupání

Skok do vody přes provaz. To mě hodně bavilo.

Jedno odpoledne jsme bloudili na kole, překonávali ploty, krávy a řeky.

Na silnici jsme potkali tohodle fešáka

Chutil mu meloun

Další den jsem putovala do hor národního parku Monte Verde.
Stop byl pomalejší, tak jsem nakonec opravdu zastavila v městečku Arenal. Jeden stop mi před tím nabídl jeho zahradu k přespání, bohužel, možná naštěstí, neodpověděl. Kdo ví?

Cesta okolo jezera, obrovské

Už za tmy jsem došla k jezeru, naštěstí narazím na kempující Němky. Velký plus byl pocit bezpečí, velký mínus, moc blízko hulákajicí svatbě. Ta sice skončila brzo, ale pak tam hulákala nějaká partička chlastajicích. Hlasitá hudba, tůrování motorky. Mamamija, já byla tak nevyspalá.

Dostala jsem typ na skvělou Appku
iOverlander - najdete vhodná místa na kempování. Doporučení zda je místo bezpečné apod. Pro mě jak dělané :).

Konečně budu více spát venku.

Ok, opět doporučení, nestopovat se zvýšenou únavou. Já jsem pak celá zesláblá a přecitlivělá. Pořádnej kus jsem ušla než se mi podařilo někoho stopnout. A kvůli nemilé události o to více. U stopu mi zastavuje motorka, prej ať jdu támhle dál. Ok, má pravdu, tam je vedlejší odbočka a z ní též může něco jet. Nechal motorku na vedlejší a něco mi říká. Španělsky opravdu pořád neumím. Postupuju dál, je tam zastávka busu, z ní mi pořád něco povídá. Já už jen snad ze slušnosti, že třeba přece jen něco z toho pochopím jsem napůl otočená. A on najednou ukázal více než mi bylo milé "f... me, x$" kolik jsem stejně nerozuměla, vyžblebla jsem nesmyslně, že není gentleman, poslala jsem ho někam a rychlým krokem odešla.

Nezabralo ani pár km. Zřejmě v nahromaděném rozhořčení nad těmihle typy mužů mi tekli slzy. A hodně. Po cestě narážím na kostel. Je neděle. Jestli bůh mě chtěl dnes dostat do kostela, má trochu drsnej způsob. Sedím vzadu a snažím se uklidnit, žel tam stejně bulím. Nakonec se podařilo mě zklidnit až místnímu knězi a milé slečně, která aspoň lehce uměla anglicky. Zůstala jsem na mši a nakonec i na oběd.

Zbytek cesty mě hodili tři starostlivé Američanky a po dvou hodinách stopu se vezu na korbě. Za tmy kývnu i na 8$ za hostel se snídaní. Výhled z korby auta cestou do hor byl fakt boží.

I přes tu cenu tenhle hostel mohu doporučit. Cattleya a majitel je neskutečně milej a ochotnej se vším pomoci. Dokonce potom co slyšel l, jak cestuju mi řekl ať tu klidně zůstanu další noc za 5$.