Včera jsem byla na vernisáži obrazů mého tatínka. Jeho obrazy jsou takové meditativní, poetické, klidné, což je v roztomilém rozporu s jeho cholerickou náturou. Ale vlastně to možná dává smysl. Díky tomu, že se v tomto období nesmí podávat na vernisážích víno, přišli hlavně lidé, kteří ho mají rádi. Jindy bere vernisáže útokem ještě takzvaná holubí letka :)
Vždycky jsem obdivovala jeho neskutečnou pracovitost, kdy každé ráno i v kocovině vstane a běží do ateliéru. Zkrátka ho žene silná vnitřní potřeba. I když někdy ho podezřívám, že se v tom promítá i závislost na výparech z ředidel. Když ho navštívím v ateliéru, cítím to místo z kabátu ještě několik dní. Ale tu vůni miluju, je to moje dětství.
Omlouvám se za mizernou kvalitu fotek. Pokud budete mít chuť, zajděte si do Nové Síně ve Voršilské ulici v Praze. Obrazy tam budou k vidění 14 dní.
