Columbia 2.část Cesta blázna směr Santander, spaní u policajtů? No ...

18.3.2019
V Kolumbii se vám za den klidně stane:

dva řidiči si s váma chtějí dát alespoň selfie, když je odmítnete.
každý třetí vám řekne, que hermosa
jeden se zeptá zda s ním chcete baby
téměř každý se vás ptá, proč nemáte boty
dostanete oběd v restauraci zadarmo, protože se líbíte 5 milým pracovnicím a to jste tam šli původně jen na WC.
dvakrát se svalíte s motorkou, cesta je moc rozblácená

To je tak, když si řeknete, motorky nestopuju, jsou pomalé. Znáte to, že?

Tak s tímhle Segurem jsem fičela až stovku. A to jsem ani nestopovala, prostě mi zastavil.

-Značka 40km/hod neexistuje.
-Nad 70 máte hlavu 3cm od řidiče, aby jste mohli dýchat (jedete totiž bez helmi)
-Při jízdě v protisměru drtíte ramena řidiče.

Nakonec se dostáváte do městečka motorkářů, na 10m 10 motorek.
Po pozvání na nápoj, prcháte stopovat dál. Dali jste si po x letech života Coca-Colu, aby jste rozdýchali ten adrenalín.

Stopla jsem si ještě pár motorek.
Mapa. Do cíle se nedostávám. Je tma. Mladík mi pomáhá najít místo na kemp. Nakonec se mě zželelo jednoho páru, kteří mě ubytovali v budově pro učitele.

Venku slejvák jak blázen a já happy, že spím uvnitř. Jen v noci se posouvám se svou matrací, střechou prší. Ráno mi dali snídani, je nemožné odmítnout, s mou španělštinou jim prostě nevysvětlím, ať si nedělaj starosti.

19.3. tak snad už dnes dorazím do Guadalupe. Cesta v náklaďáku je dost pomalá, ale moc velký provoz tu není, tak díky bohu za něj.

Jinak je cesta sice pomalá, ale nádherná, vede mezi 1500-2500m.n.m. Nádherná příroda, vrcholky hor.

19.3. tak snad už dnes dorazím do Guadalupe. Cesta v náklaďáku je dost pomalá, ale moc velký provoz tu není, tak díky bohu za něj. Vytupuju raději už ve Velez. Časově to nepomohlo, alespoň záchod jsem našla. Jedním autem do Barbossa, nic moc město, pak bohužel opět nakládák. Sice to trvalo dvakrát déle, ale aspoň až do Oiby. Chalan si myslel, že dostane hubanu. Fuj.

V Oibě doplňuju zásoby pečiva. Lidi od vedlejšího stolu se na mě mile usmívali a podělili se o limču :).

Tenhle úsek po silnici, která úseky není ani asfaltka, moc využívaná není. 20km jsem jela asi na třech motorkách a jedním autem. Ten mě přemluvil, že spát u Las Gachas, navíc vzdáleném bůh ví jak daleko není bezpečné. Bere mě do města, prej mě hodí zpět k vodopádu. To jsem netušila, že budu snad hodinu čekat. A pak stejně na tom místě kempovat nešlo.

Náměstí s kostelem, Guadalupe je krásné městečko.

Už jsem byla, mouchy snězte si mě. Mrzelo mě, že jsem ho poslechla. Toužila jsem být sama nebo s Jardou, schoulila bych se mu v náručí a poslouchala, jak mi říká "bambulo".

Takže se zeptáme na policejní stanici. Ti se mi snažili pomoct, já už to vzdala sedla jsem si tam a čekala co bude. Jsem tam byla pro ně velká atrakce. Přání spát na policejní stanici se mi splnilo dřív než jsem plánovala.

Sympaťáci, zvedli mi náladu

Jen, co tam přišel někdo další, už jim o mně vyprávěli a samozřejmě se smáli. Nakonec posunuli motorky a mě tam donesli lehce otrhaný gauč. Až na světlo a hluk se spalo dobře.
Ráno nákup snídaně. Ty pekárny na každém rohu, kde pečou čerstvé pečivo, mi budou chybět.

Návštěva místního kostela

Už před 8 jsem si to razila směr Las Gachas, pěkná procházka. Cestou jsem si říkala, kde všude jsem mohla spát.

Cestou jsem si oddychla, měla jsem konečně první zprávy o Johnym.

Děravá řeka, hips do ní

V dírách se dá i koupat

S Johnym se nakonec dohodneme, že teď už na mě počká Oiby, městečko s odbočkou od hlavní směr Guadalupe. Doufala jsem ve větší štěstí než posledně. Jen jsem začala stopovat a už mě chlapíci z hospody zvali na pivo, lámaně jim říkám "me pronto, me amigo en Oiby. Dost aut projeli, nakonec přišel jejich microbus :D a chlapi, že mě hodí zadarmo. Ok, nasedám, tím míním stojím a držím se střechy.

Radostné setkání :) rozhodujeme se, že se vydáme na sever ke canoynu. Musím přiznat, že jsem trubky, než jsme se tam dostali byla tma a najít místo na stan docela výzva a to jsem ještě netušila, jak šílenej budu další den stop

Lanovka na kaňon je vysloveně pro turisty, předřazená. Otevírala navíc až v 10. Policista nám poradil místo na spaní, s výhledem, ale ruchem ze silnice. Málem byl problém stan postavit, naštěstí jsme si všimli nedalekých cihel.

Všimla jsem si, že jsem úplně vynechala Story, co se stalo mezi stopem v kopcích a opuštěním Guatapé.
Myslím, že už jsem psala, že jsem díky nočním krokům a mému strachu moc nespala. Dost se to podepsalo na mém stopu. Ráno jdu pár km, až si dokonce vařím kafe, abych byla v pohodě. První stop děs :D týpek, že prý jede do dalšího města, jel rychlostí snad 5km/hod max 10 a zajel úplně bokem vyložit hlínu a pak jako by nepochopil kam jedu a jel cestou zpět, tak jsem ho upozornila, že vystupuju. Další pán mi radil ať to vezmu zpět, že tam cesta blbá. Nu zpět vracet se mi nechtělo a čím dál jsem jela tím míň. Možná kdybych tušila, jak ta cesta bude vypadat, obrátím to hned. Pokračuju, po dalším autě a motorce se na mě jedno auto skoro lítostive dívá, silnice po pár km končí a oni pak taky!. Dali mi nějaké ovoce a pivo. Tak teď jsem byla hodně na sebe sprostá, takový tele, co ted. Nikdo nikde, cesta plná kamenů a já seženu na druhou půlku Kolumbie jen kvůli nějakým dírám!!
Nakonec jela motorka, která se smilovala a za peníz by mě vzala ještě dál. Už cestou jsem dostala něco, ale bylo to málo. Pak se nade mnou smilovali ještě dva, ten poslední snad čekal, že něco za tu jízdu dostane..nu nic dál jak to dopadlo už to znáte. 53km za celý den!! To je fofr a to mě čeká celá štreka :D a při tom spěchám, abych stihla ještě navštívit Ecuador.
Screenshot_2019-04-14-23-36-46-834_cz.seznam.mapy.png

Cesta byla opravdu kouzelná

Tu se na mě usmálo štěstí, pán mi nabízí limču.
Ta se pěkně zvrhla. Dostála jsem večeři, prohlídku po farmě jejich milým synem a přemluvili mě k přespání.

Můj výhled z okna