Ve čtvrtek v 19:30 v Domě Hudby v Plzni zazní i tahle skladbička: Je to jedna z nejintimnějších skladeb, které jsem napsal, je složená kupodivu z nápadů a vět, které jsem spojit v celek původně vůbec neuvažoval. Hodně přemýšlím nad tím, co věty vlastně spojuje a zjišťuji, že je to jistá cykličnost každého nápadu, jako by všechny věty vedly sami do sebe a jakmile se dospěje na začátek, skončí a pokračuje další kolečko, harmonické mikrokosmy jsou kontrastní, ale spojuje je toto nakládání s materiálem, jako by po zaznění "základní kadence" daného mikrokosmu už nebylo co dodat, skladba je neevoluční a punktuální a každý tón mě v ní uspokojuje i přes naprostou jednoduchost.
Skladba byla napsaná na přání mamky, která chtěla, abych napsal něco odlehčeného, nezávažného a světlého, přesto, že je to samý tritonus a příčnost, co do harmonie, světla se najde ve skladbě opravdu hodně, někdy i proto, že je zde zvukem spíš rámováno ticho a ztišení samo prosvěcuje hudbu.