Pro ty, kdo to netuší, já si to ze zeměpisu taky nepamatovala, mezi Panamou a Kolumbií je neprostupná jungle. Pokud se pokusíte o cestu buď zaplatíte 1500$ za průvodce. Pokud ne, hrozí vám, že vás buď rovnou zastřelí drogový dealeři, kousne jedovatý zvíře nebo pro vás při nejmenším pošlou zpět za nelegální přechod.
Ok, tak od téhle varianty, ať jsem nechtěla, jsem ustoupila. Zrovna nedávno to šli tři Češi, ale s průvodcem. Bohužel podrobnosti o trase jsme nenašli. Další možnost je prostě let, ale pokud jste bagpacker a prostě nemůžete koupit lístek měsíc předem, cena se dosti ze 100$ navýší.
A co takhle lodí? Buď chcete loď vyhlídkovou na 5 dní a se šnorchlováním za min.400$ nebo dostanete do Carti a vejdete se do 200$, se štěstím a lepším plánováním, jak my i míň.
Co vás překvapí je, že jen za vstup na území Kuna, po cestě do Carti, po vás chtěj 20$ a opravdu přes to nejede loď. Po prvním remcání a návratu další den jsme to zaplatili.
Johny už v Portobelo se mnou sdílel další nápad, že těch 280 km do Kolumbie dopadlujem. Mě se u té představy dobrodružství rozzářili oči, žel pro extrémní náročnost, čas a nedostatek informací jsme od toho nakonec upustili. Život nám pak ukázal, proč to tak mělo být.
Naše, nu možná jen moje, představa byla stopnout si loď a tím trochu ušetřit. Už jak jsme dojeli do Puerto Cartí, bylo jasné, že tu nemáme šanci. Dost i trvalo se sem vůbec dostat, na stopu byla velká konkurence, 8 vojáků, kteří měli přednost. Až skoro po dvou hodinách se na nás usmálo štěstí.
Když jsme dojeli, rovnou nás vlákali na loď jedoucí na ostrov, ať tam vyhledáme negra, že Puerto Obaldia jezdí. To je vesnice poblíž hranic, pro získání výstupního razítka.
Loďkou na ostrov
Situace vypadá pro nás fakt šíleně, španělsky ani jeden pořád neumíme, loď může vyrážet klidně až 3,4 dny a dohromady máme financí dost málo.
Uviděli jsme směrovku muzeum a informace, naštěstí potkáváme místního, který mluví anglicky, nabídl nám na mikro rozestavěným dvorku místo na stan, za 5$.
Večer nám přinesl s zprávu, zároveň špatnou. Vezmou nás ráno v 6, ale za 150$na jednoho. To, že se z tohodle místa (kde už se začínáme nudit) dostaneme ráno, je pozitivní. Bohužel, ukecat kapitána na 110$ se nepovedlo a my víc dohromady nedali.
Čekat jen na zázrak je opravdu výzva, mini ostrov, který už jsme prošli na třikrát minimálně. Co teď vrátit se, zaplatit znova šílených 40$ jen za výstup z území nebo chytnout (stopnout) loď do Limonu, když tu moc turistů stejně není. Nebo čekat, ale s nedostatkem peněz.
Místní škola
Okolo spousta ostrůvků
Toaleta jako ze škatulky
Nakonec se zázrak stal, přišli další tři bagpackři. A měli namířeno do Kolumbie také. S podobnou situaci jako my. Ráno v 6 se uvidi zda nás vezme i za 100$. My utratili poslední šušne za rýží (podáváno s orestovaným rajčetem a cibulí).
A další noc kemp. Večer mi místní opilci dali pivo, ale bavit se s nima moc nešlo, zeptali se třikrát na stejnou otázku za 20min.
Ráno tedy nachystaní čekáme s batohy a už to vypadá jako že nic, když Negr mávnul na loďku, která frcela zpět do Puerto Cartí, tak snad tam něco chytneme. Já měla radost, že opět nějaká změna a naděje. Jedna loď by tu byla, ale je plná. V klidu jsem v závětří uvařila, už byla menší show než v Panamě na náměstí. Nakonec za námi přišli, že mají místa tři. Nu co teď? Je nás pět. Naštěstí ho ukecali a my mohli všichni. Happy jak dva grepy, že opravdu jedeme, netušíc co nás čeká.
Bouře sice nebyla, ale moře ano. Každá větší vlna, kdy loď najela a pak tvrdě dopadla, byla náročná. Bylo potřeba se soustředit, aby necvakly zuby, aby si žaludek moc nestěžoval a neotřásla se při tom hlava. První dvě hodiny byly nejhorší. Jen jsme vyjeli a já už chtěla znova čůrat. S představou 5-6hodin na lodi se mi nelíbilo. Díky bohu po dvou hodinách pauza, výměna pasažérů. Já jdu hned čůrat. Záchod hezčí než ten posledně, ale pořád rovnou do vody. Potácím se zpět do lodi, že už to bude dobrý. To jsem nevěděla, že kvůli dnešním podmínkám se jede pomaleji. Za každou zastávku nebo jízdu mezi ostrovy, kdy voda byla klidnější, jsem byla vděčná. Co myslíte, dojeli jsme?
Zakrytí igelitem, abychom zůstali v suchu :), aspoň v rámci možností
Mezi zastávka
Výhled na okolí
No, dojeli, ale ne do Puerto Obaldia. Dorazili jsme do Ana Chucuna. Asi 40 min před. Už bylo pozdě a stejně migrační už by dnes nebylo možné. Spíme tedy na fince u Kapitána. Máme v tom prohlídku staré americké trati, sprchu a dokonalou véču, kterou jako dva sígři bez peněz dostáváme zadarmo. Jsme celou dobu v merku místních dětí.
Samotná vesnička se mi líbí mnohem více než ta na ostrově.
Na imigračním jsem poprvé prohledávána psem.
Hromada odpadu po cestě
Zadlužujeme se, 20$ za jednoho na cestu do Capurgana. To samozřejmě nemáme a stopovat není koho. Druhý problém nastává v městě, migrační v pohodě, nic nechtěj, ale kde sakra vybrat peníze. Zjišťujeme pak, že první loď jede až zítra.
Ještě jsme si půjčili na společnej oběd. Celé menu za 7000 pesos (asi 2,3$)
Já jsem přinucená zaplatit 10$ za hostel. Bez kuchyňky, s divně tekoucí sprchou, s internetem jen do 21:00.
Uff. Proč donucená? Jediná možnost jak dostat z mé karty minimum peněz. S poplatkem 15% a to se vyplatí!
Pokud se vydáte touto trasou do Kolumbie, doporučuju mít na dopravu min. 150$ a počítejte, že první bankomat bude až v Turbu. Poslední u benzínky před odbočkou na Puerto Cartí. Ještě varianta, že se vydáte z Capurgana do Acandí, dle mapy by tam bankomat mohl být a vypadá to na pěknou procházku (přes 20km).
Do Turba odjížděla loď 7:30 (8) a do Necocli v 10.
Cena zhruba stejná okolo 27$.
Cena z Puerto Obaldia jen do La Miel 15$, ale pak štreka pěšky až do Capurgana.
#stopování #solo #holkana cestě #camping #cestovaní #okolosveta #solocestovani #panama #zPanamyDoKolumbie #ColumbiaToPanama #lodíDoKolumbie #boatToColumbia
Má Fcb page www.facebook.com/nastopu
Ať víte o nových příspěvcích :) případně tam sdílím i aktuální stav, kde se nacházím.