Čas v Corvallis, PCT část - 3 Fingers, 3 Sisters
#PCT #PacificCrestTrail #USA #hiking #hitch-hiking #CZ #solo-cestování #Oregon
12.10.2018 pátek
Objala jsem naposledy Michala a s úsměvem vyrazila z Portlandu, využila jsem tramvaje dostat se za město.
Ve městě stopovat je šílené. Kolikrát za tu dobu se dá za město dojít.
Dostala jsem kontakt na kamaráda, co žije v Corvallis, od mého kamaráda v Praze :). Díky tomu další zastávka byla jasná a po cestě na úsek PCT. V obchodě mi doporučili úsek Tří sester, mimochodem tam najdete celou rodinu (Manžela, Manželku apod.)
Do Corvallis jsem se dostala jen 3 stopy, asi za 4hodky. Poslední kluk mě hodil rovnou před dům, už byla tma, tak to dosti pomohlo.
Václav v zahraničí, jeho spolubydlící na víkend mimo, za dveřmi na přivítání pivo :). Vtipná situace a neskutečně milá.
Teď už jen vyřešit, co se stanem a s limitem na kartě.
SIMku mi vyřešili doma, vystavěj novou a buď mi pošlou kód nebo simku samotnou. Kartu, ale dřív jak v úterý stejně použít nemohu. Krucipísek. Varianta dojet pro stan do dalšího města bez možnosti vybrat trochu k ničemu.
Každopádně mi další den bylo těžko, dolehl na mě všechen stres z věčného shánění něčeho, organizovaní a ztraceného času. Najednou jsem se cítila, tak nějak ztraceně, najednou představa, jak tam budu chodit po horách sama, přisla, tak skoro zbytečná. "Co tady Ájo děláš? Jaký to má safra tebe smysl?" To, že jsem doteď vyplýtvala tolik času a peněz, na mě dolehlo. Bylo mi hrozně smutno. Asi to ani nedokážu takhle zpětně popsat.
Snažila jsem se propojit s pár kamarády, poprosila o požehnání.
Naštěstí mi od toho ulevil i sám Václav. S účtem na Amazonu stan do úterka dojde a nevadilo, že tu budu tak dlouho. Když jsem s tím časem nic nedělaní smířila, usínalo se mi o mnoho lépe a ve výsledku jsem měla prostor konečně napsat kus blogu :) a doladit další detaily cesty.
Po neděli jsem poznala milé spolubydlící a v budoucnu se snad potkáme osobně i s Václavem.
Ve středu ráno hurá na to, stopem na Hwe 20 k místu, kde ji protíná PCT, začátek mé trasy.
Poslední chlapík mě tam zavez skoro jen proto, aby se projel a pokochal přírodou.
1.úsek Three Fingers
Šla jsem jen 5 mil dosti ohořelým lesem k odbočce ke kempu, kde se mi sám jeden chlapík nabídl, že mě tam zaveze. Původem z Německa, tak znal Čechy lépe než jiní, ale i tak mě těší, že až na vyjímky každý ví, kde jsme :). Maximálně řeknou "Čeko-Slovakia". Ani já sama neznám všechny státy USA.
Místo na stanování bylo opravdu luxusní. Mount Washington. Big lake. Posuďte sami.
Už ani nevím, zda jsem si večer nahřála kámen, myslím, že jo, ale pórovitej, tak moc dlouho nehřál a ráno, byla fákt kosa. Na stanu byla námraza.
I voda ve flašce zmrzla.
(Fotka se vypařila)
Cesta po ztuhlé lávě, jako zážitek ok, ale jít po tom déle bych nechtěla.
Další noc se konala v Lava Campu. Postavila jsem stan a šla pozvat k ohni kluky, které jsem tam zahlédla. Kluci byli z Kalifornie a vydali se asi dvě míle se mnou. Díky nim jsem zjistila, že můj batoh váží skoro 20kg :D. Ups. Nojo, voda je těžká. Ochutnala jsem vaflovou sušenku, od té doby se jí snažím sehnat.
(Už je to přes měsíc a bez úspěchu)
Ráno se se mnou dali do řeči důchodci s karavanem. Pán říkal ať počkám a za chvili donesl pohlednice z Idaha, ať je prý návštívím, že prý dobře vaří, ukázal na ženu. Milé setkání.
Tohle fotkou jsem na fcb chtěla ukázat, že jsem ještě naživu.
V noci zastavuji na úseku, chráněném stromy, ofiko camp daleko. Napůl ze stanu vařím. A to jsem neměla dělat.
Tohle užívám na vaření, vyrobené z plechovky. Položí se to do sebe.
Nalila jsem líh, ale zřejmě málo. Když jsem pak chtěla jídlo přihřát a přilila jsem... v ten moment se oheň dostal do nadoby, v ní to začalo hořet, z plechovky se oheň vylil. Nevěděla jsem, co hasit dřív. Mamamíja, už jsem se lekla, že mám po stanu.
(Od té doby používám bombu)
Jezírek po cestě opravdu dosti
