odplála poslední planoucí větev haluzních dní
ve vzduchu dýmu utkvělé představy
rozhodly natřít se na modro
a
maskováni oblohou sploštěni do plochy
v definovaném nekonečnu
nevidí víc
než záblesk rozplynutí haluzních dní
ohněm ukovaný obraz hořících haluzí
les hořel
nad obzorem rudé záře
rozprostřeny tmou
v děsivém jekotu
hasnou
chlad rozetřen na chleba rozplyzl se do nekonečného zimního jara a léto ho utne
jádro stojí, pole se hnojí
a raní kohouti kokrhat budouti
slunce si stojí v poledne jak úhel pohledu
netiká ručička
nesviť už maličká
noční je lucerna
když v krvy za černa
zrychlený tep
nedýchej hned
ja tajen rozumu
dopřed už nehledím
slunce už nesvítí
lucernu zahalím
chlad v produ při zemi
zvuk blíže nese mi
nad strouhou v lupení
zní malé zachvění
cinkání cinkotů
na ouškách těkotu
malinké zvonečky
cinkají rolničky
brouček už nese mi
na cestě k domovu
odběhni od splavu
na hraně bleskové
nic e ti nastane
a mozek myslel u toho
na více Obloho
utaneš v rozměru
modré je ru
runa je vržena
dopadne do bázně
záchvěv ji odrazí
pohledy vrženy
sudba se stala
runa však sama
tam neplakala
děj bez děje
nikam už neplyne
rozluč se osude
naděj tě pomine
neumři poslední
naděje Naděje
nikdo se nesměje
krmě jsou poměje
v čechách už nechrochtá toliko prasátek
šunka je ceněna jako sůl Benátek
na poli nežije koroptev papoušků
neplaší zajíce
nekmitá po oušku
v dalekém hukotu
zanikla zem
pod koly výsměchu
chrochtám tu neplechu
chrochtám tu žně
chrochtám i v pelechu
chrochtám i své
točení zastav se
vesmír je v prdeli
lentilko obrať se