No z jistýho hlediska jo no a chápu kam asi míříš, ale to máš podle mě jako s meditací.

Někdo ti řekne, že meditace se nedá dělat. Meditace buď je a nebo není (a nebo všechno je meditace). To ale neznamená, že jí v klášteře člověk nebude "pěstovat" a "trénovat". Pravděpodobně bude a hodně se tam nasedí (nebo napracuje v kuchyni/na zahradě, to je fík). Pěstuje se návyk a pak přijde čas, kdy ten návyk samotnej a ta snaha je vlastně na překážku, ale do jistý doby je ten trénink vlastně nutnej (on teda není úplně nutnej že jo, dá se to vzít i od konce, ale málokdo to podle mě v sobě má. Alespoň taková je moje zkušenost s pohybem třeba.)

A pak mě napadá asi dalších tisíc asociací :D. Tanec třeba. Tanec se prostě může dít, můžu ho různě natahovat a smršťovat (improvizovat, izolovat, nebo jednotlivý prvky integrovat) a nebo ho nejdřív trénovat, aby se potom jednou tanec mohl stát.

A teď je otázka, odkud to člověk vezme. A já teď potřebuju dát Qigongu ten prostor, aby se potom někdy možná mohl stát, protože to prostě není moje součást v tuhle chvíli :) A podezřívám "Qigongisty", že těch 100 dní slouží přesně k tomu :D