The sun is shining, the temperatures are rising, it's going to look for Spring. Do not forget to take the camera and the tripod, persuade yourself on the way out of the house.
He went through a couple of famous places, but there is nowhere to go. The icy slope of snow forced him to cautious steps. Hmm, so Spring is not going on yet, you'll have to go on, and ask someone to see if Spring has met you, he muttered to his beard.
He chose his way around a frozen pond. At the end he met a stream.
"Have you met Spring?" The creek asked.
"Where the sun shines all day, it looks like Spring. Look how much water flows through me, "the stream said.
He thanked for the answer and started climbing up the hill to the meadows above the pond. Still looking for signs of Jara. He did not see anything. But he met a stone that heated in the sun.
"Hello. Was this Spring already? "
"There were some hints here. You see the snow is gone. It will not last long, and a bit of ground at the creek will start to breed the bear garlic, "replied the stone.
"Thanks. I look to the birch. You may know more about Jaru, "he said with a stone.
Spring was definitely somewhere around here. The snow melted and flowed into small valleys in the valleys. On the way to the birch, he drenched his shoes in the puddle of melting snow several times.
Finally he reached the birch. He studied them from all sides. Really. Here Spring surely showed up. Leaf buds began to shine. As he walked around one birch, he felt that someone was watching him. Of course. This birch was almost awake.
"Hello. Are you waking up? "
"I was tempted to smell the sap in the roots. Here in the sun it wakes us up earlier, "the birch replied.
"You do not look very excited."
"I do not want to get up too much, but I can not do anything about it. Spring is wandering around. "
"Thanks. I'll come to see you a few days later, "he thanked the birch.
On his way home he met another sign of Jara. It was a fresh mole heap. Mrs. Mole probably started with spring cleaning ;-).
Slunce svítí, teploty stoupají, jde se hledat Jaro. Nezapomeň si vzít foťák a stativ, přesvědčoval se po cestě z domu.
Prošel pár známých míst, ale Jaro nikde. Zledovatělá vrstva sněhu ho nabádala k opatrným krokům. Hmm, tak tady se Jaro ještě nekoná, budeš muset jít dál a po cestě se někoho zeptat, jestli Jaro nepotkal, mumlal si po fousy.
Vybral si cestu kolem zamrzlého rybníku. Na jeho konci se setkal s potokem.
„Potkal jsi už Jaro?“, zeptal se potoka.
„Tam, kde svítí slunce celý den, už to na Jaro vypadá. Podívej, kolik mnou protéká vody“, odpověděl potok.
Poděkoval za odpověď a začal stoupat do kopce k loukám nad rybníkem. Cestou stále hledal známky Jara. Nic neviděl. Potkal ale kámen, který se vyhříval na slunci.
„Dobrý den. Šlo už tudy Jaro?“
„Nějaké náznaky tu byly. Vidíš, že sníh je pryč. Nebude dlouho trvat a kousek podemnou u potoka začne rašit medvědí česnek“, odpověděl kámen.
„Díky. Podívám se ještě k břízám. Ty snad budou o Jaru vědět více“, rozloučil se s kamenem.
Jaro tady určitě někde pobíhalo. Sníh tál a stékal v drobných potůčcích do údolí. Cestou k břízám si několikrát namočil boty v loužích z tajícího sněhu.
Konečně došel k břízám. Prohlížel si je ze všech stran. Opravdu. Tady se Jaro určitě ukázalo. Listové pupeny ze začínaly lesknout. Když obcházel jednu břízu, měl pocit, že ho někdo sleduje. Samozřejmě. Tahle bříza již byla skoro vzhůru.
„Dobrý den. Ty se už probouzíš?“
„Vzbudilo mne šimrání mízy v kořenech. Tady na slunci nás to probouzí dříve“, odpověděla bříza.
„Nevypadáš moc nadšeně.“
„Moc se mi vstávat nechce, ale s tím nic nenadělám. Jaro už se potuluje kolem.“
„Díky. Ještě se na tebe přijdu za pár dnů podívat“, poděkoval bříze.
Cestou domů potkal ještě jednu známku Jara. Byla to čerstvá krtčí hromádka. Paní krtková nejspíše začala s jarním úklidem;-).