Martina - Pavel ... Babička - Honza
2050 3040
725 (2775) 1205 (4245)
1455 (4230) 705 (4950)
220 840
_____________________________
4450 5790
To je výsledek, na kanastu mě ukecali, nehraju to moc rád, je to namáhavá paměťová a psychologizující hra. Ale nasmáli jsme se.
Jsme s babičkou a našima na horách, Malá Úpa, včera jsem po příjezdu rozposlouchal svoje Sondy: Jan Kotyk - Harmonizace šílenství: Večer třetí - 'Utrpení hvězd' (Sondy) - opravená verze
Před spaním jsem poslouchal dál a na procházce dneska ke kapli (cca 5km) babička šla s našima v 'nesmecích' a já napřed se sluchadlama na uších jsem cyklus doposlouchal.
Po Wellness ve čtyři odpoledne jsem se nasmál s tátou, že pravděpodobně hodiny neukazují správný čas, ale zadrhli se snad na teplotním rekordu z roku 2013.
Prostě ukazovali neaktuální čas, datum i teplotu, vypadalo to, jako by nám chtěli říct: "Podívejte, takovéhle vedro jsme tu měli v srpnu 2013, 32°C!!!"
Vypadá to, jako by si to hodiny pamatovali a ukazovali, že sice neukazují správné datum a jenom dvakrát denně správný čas, ale vzpomínka na teplotní rekord roku 2013 byla alternativním vysvětlením jinak nefungujících hodin.
Fobii z čísla 13 jsem zažil rovněž, když už mi druhý den do třináctky nešlo dát oblečení a zapomněl jsem si v chodbě sundat boty.
Triskaidekafobie postihla prý dřív i Arnolda Scoenberga, strach ze zdůraznění jednoho tónu a malé nony mám taky, ale moje číslo pro malou nonu je 17/8.
Jiný systém...
Větu o Triskaidekafobie má i Slonimski v 51 Minitudes:
V notách je hned za dodekafonickou skladbou, asi v úctě k Schoenbergovi.
S tátou se mi povedlo vyhrát dloóuhou partii začínající g3, myslím, že se říká zahájení sniper, bezprostředně pro wellness, kdy babička s mámou sledovali schválení rozpočtu nové vlády.
Krásná partie i s napínavou koncovkou!
Nemůžu o politice ani slyšet, poslal jsem na účet tři tisíce Voluntii a tím dal jasně najevo, že Urza u mě z řečníků jednoznačně vede.
Máma se smála, že jednou, když byli na horách s tetou, babičkou a dědou, tak přišel z běžek děda jednou celý zmáchaný, že spadnul do potoka, babička do Malé Úpy jezdila celý život, ale musela v práci vybírat na podnikovou chatu Krajánek termíny, kdy nebyli na chatě komunisti, aby se s nima děda Levý nehádal. On by si to dovolil a ještě k tomu se mu to líbilo.
Strach se mi včera promítal do nohou, babička mi na to dala acylpyrin, že prý na to pomáhá. Zeptám se psychiatričky, jestli céčko snižuje úzkost, ale babičce bych to možná věřil, jí totiž acylpyrin funguje v šestaosmdesáti letech na všechno.
Táta mi říkal, že je to výtažek z vrbové kůry. Tedy alespoň to tak brali naši předkové i indiáni a jim podobní. Zkusím si to teda brát i když mi vstoupí strach do nohou.
Schoenberg měl každopádně z třináctky ten strach odůvodněnější, než jiní, já jsem vděčný za krásnou partii, kde jsem ztratil v zahájení pěšce až na sedmé řadě, získal jsem ale otevření sloupce a dvojici střelců proti střelci a koni a koncovku jsem vyhrál na aktivnějšího krále.
Časem ze mě třeba bude ještě šachista.
A lyže?
Já vím, je škoda být takový lyžař a nezajezdit si.
Ty ale až zítra, lepší sněhové podmínky, užiju si i sport a rychlost, jen jsem si říkal, že bych si na svah mohl pořídit místo velkých sluchátek pecky.
Hashtag Prase v žitě.