20.12.2018 Čtvrt přílet San Salvador 15:00
Na přestupu mám hromadu času, dopisuju blog Californie. Když začly kontrolovat doklady, tak mě trochu vylekali. Prej musím mít zpáteční letenku nebo nějak zajištěnou cestu ze Salvadoru, ať si to ještě teď zakoupím.
No pěkný, ještě hrozili, že by mě na druhé straně mohli poslat zpět..
Mrkám na to, ale stejně to nefunguje. Ptám se na to souseda a ten, díky bohu, umí anglicky. Tvrdí, že to tam nikdo řešit nebude.
Taky, že ne. Prostě zbůsob přepravy jsem napsala hitchhiking a adresu couchsurvingu, kde budu přes noc a bylo to.
Z mého souseda se vyklubal milý muž, vzal mě autem z letiště a ještě mě pozval na papusas (místní specialitu).
Lidi tu jsou ochotní pomoci, ale ne vždy se tomu dá věřit :D. I tak se nakonec dostávám do místa bydliště Michelle.
Čiči po cestě :) úplně, jak naše Míca, co jsme měli kdy si
Michelle ji/jeho jsem si byla vybrala hned, co jsem zahlédla její profil. Chtěla jsem osobně někoho takového poznat. Je důležité mít otevřenou mysl. Michelle byla velmi milá a sdílná. Šla dokonce před dvěma roky Santiago.
Je super navigátor, další den jsem se pár busy dostala Cerra Verde a pěšky k sopce :). Jsem vděčná, že mě přemluvila a dala mi tím šanci tam jít. Já měla plán hned pokračovat do Nicaragua.
Vulkán byl působivej, ze začátku jsem moc nadšená nebyla. Brbrala jsem, chtěla jsem jít jen v malé skupině.
Čekalo se na "tour" do 11, naštěstí to příjemně uteklo a ta stovka lidí se v té dvou hodinové ztratila.
Výhled z vulcánu
Samotnej bublající vulkán
Sousední
Místní rostlinstvo
Moc jsem pořád nechápala, proč blbnou. Při zpátečním stopu jsem se od místní dozvěděla, že tam bylo moc přepadení sólo cestujících (kvůli penězům, šperkům), proto tam je teď pokaždé i policista a musí se jít s průvodcem.
Zda se, že tahle země tak bezpečná není.
Zklamu, že opět nestopuju, ale touha být na Vánoce s někým blízkým a kdo mluví mým jazykem, byla silnější.
Španělština mi dává zabrat, zatím se dokážu optat jako: "kolik cena, kde bus, kolik dolarů"..
Busy v Salvadoru jsou opravdu staré. Mario z letiště mi říkal, že jim nedůvěřuje, ale mě přišli fajn. Když se vám podaří přestat vnímat staré, rozpadlé jako nebezpečné, realita je snesitelnější a docela vtipná. :)
A je to dobrodružství, když si vás řidič posadí hned vedle sebe.
Troubení leze na nervy. "Ticho, vy kojoti!" Ráda bych se cestou na hranice vyspala.
Pro představu
Vstávala jsem 4:20. Na terminál a bus do Santa Rosa odjížděl v půl 6, jede skoro 4 hoďky. Pak asi 20min dalším busem k hranicím, tam pořádná fronta (berou otisky prstů apod.). Čekání na odjezd šutlu a hurá 2hod na hranici s Nicaraguí.
Svačinka na cestu, Papusas
Nakoupit si předem nepotřebujete :D stačí si říct v autobuse.
Ještě ukázka ulice. Nakupte si!
Bus
Hraniční přechod zdolaný pěšmo