4.11.2018 Stihla jsem to!! :)
Díky tomu (po noci a dnu stráveným v Ciuded Chuarez) mám klidnou cestu s dobrovolníky do Sisoguichi. Nu, klidnou. Nemusím stopovat, ale jinak cesta zabere celý den a část cesty jedem jak sardinky, vpředu sedíme čtyři (což je docela i sranda). Chihuahua je země 3krát větší než ta naše a má zhruba 3krát menší zalidnění.
V Chuarez jsem zjistila, že jet bez španělštiny...
.. může být větší výzva, než je vám milé. Naštěstí, dobrovolníci mluví dobře anglicky, tak o mě bylo více než postaráno.
Za víza jsem dala asi 7$. Najít migrační může být složité. Vlastně vás ani nemusí napadnout, že nějaký ten vízový papír potřebujete. Hraniční most přejdete bez toho, že by vás někdo zastavil.
Foto z mostu. Nechtěla bych teď čekat v autě.
Pozvání na véču. První ochutnávka místního jídla.
Zamilovala jsem si místní nápoj horchata (orčata), vegani by byli nadšení :). Sladší nápoj z rostlinného mléka se skořicí a vanilkou.
V tomhle příběhu bylo nejvíc zajímavé, jak jsem vlastně pořádně ani nevěděla, kam jedu, co tam budu dělat, kdy kdo mě vyzvedne apod. Byla jsem jen unášena proudem a předávána mezi jedné i a druhými v úplném odevzdání a důvěře.
Škola, kam jsme dojeli vlastně nebyla jen škola, ale vlastně i domov pro děti Tarahumara (Rarámuri)
Mimochodem, si tak říkáte: " jedu do Mexika, tam bude vedro". Tak rozdáte mikinu a ponozky...a pak zjistíte, že tu může i sněžit.
Dostalo se mi to neskutečného vřelého přijetí, jako snad ještě nikdy v životě . "Welcome, this Is now your home". Opravdu to nebyla planá věta.
Jak jsem se sem vlastně dostala?
To je pro mě vlastně neskutečej příběh.
Kdo za to může?
Ano, tyhle sandále!!
Proč za to můžou?
Kdo už jste slyšel o barefoot, tak zřejmě i o sandálích inspirovaných těmito lidmi.
Poprvé jsem o nich slyšela v knížce Born to run (Zrozeni k běhu). Příběh o nejlepších běžcích na velkou vzdálenost. Dřív žijící odstřižení od světa a nyní známí díky ultramaratonskému závodu (a nejen jemu). Nyní je snaha o začlenění jich do společnosti a zároveň zachovat kouzlo jejich kultury.
Dokument o nich jsem viděla náhodou, těsně po doposlechnutí audioknihy. A týden (možná dva) na to, jsem se vydala na svou pouť Santiaga de Compostela, poutní místo ve Španělsku.
Tam jsem potkala hromadu báječných lidí, mimochodem i tohoto muže.
Hned, jak mi řekl, že je z Mexika, už jsem mu cpala (svoji lámanou angličtinou), že mám sandále inspirovaný lidmi v jeho zemi.
Bohužel trochu onemocněl, tak už jsme se nepotkali, zůstal mi od něj náramek a pocit, že až vycestuju do Ameriky, zastávka Mexiko ke jistá. Říkal, že bydlí kousek od místa závodu.
Sranda bylo, že jsem si neuvědomila, že vlastně anglicky moc nemluví, když sama jsem v té době na tom byla bídně. (Pořád mám, co dohánět).
Fotky a příběh z cesty do Santiaga (možná sem nasdílím jednou i ten).
https://m.facebook.com/andy.jos1/albums/10206937625583435/?ref=bookmarks
A tak mě Anthonio propojil se Sestrou představenou ze školy a zajistil mi zde možnost bytí.
Tohle místo tady mi připomínalo klášter. Jeptišky (řádové sestry korektně) kostel, denní modlitby, škola, starost o děvčata.
Žije tady asi 50 děvčat, různého věku, 5 sester, 2 dobrovolníci. Hned za budovami pro ubytování, jsou ty pro učení, asi 6 tříd základních a 2 předškolní. Tam už docházejí i chlapci a děti z vesnice.
Dobrovolníci tu byli skrze střední školu, mají "povinnou" dobrovolnickou aktivitu v rámci studia a tohle byla jedna z možností.
Mám pocit, že je to neskutečně posílilo, rozhodně působí moudrostí starší než na svůj věk.
Tortilly každý den, v tomhle případě v tomatové omáčce
Pracnější sladkost se skořicí a cukrem. Bavilo mě, jak to křupalo. Zdravě jsem tu moc nejedla.
Část mé práce, vyrábět tyto krásné růže na tajnou oslavu narozenin Madre Marcia.
Výzdoba pro vystoupení děvčat.
Dárky od rodičů, schválně jestli uhádnete, co to je
Moje výpomoc s výzdobou
Do růžova vyspaná
Teplota v pokoji byla dosti nízká. Což byla před zahřátím dek docela výzva. Každý večer jsem před spaním objímala el. topidlo. (Za těchto večerů jsem nasdílela nejvíc příběhů z cest).
Praní prádla, pračku měli, ale i tak jsem ji na těch svých pár kousků nepoužila.
Předmět: láska ke zvířatům a jak se o ně starat
V této době, do které jsem přijela, se snad koná jedna oslava za druhou. Na svátky Posadas se setkáte s Piňátou. Taky jsem si musela bouchnout :).
Děvčata ten den dostaly i spousta hraček od jedné neziskové organizace.
Taky jsem svůj příděl dostala, vše čistě mexické (sladké s chilli) :)
Pokud by vás zajímalo více o této zvyklosti.
https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/102003687
V krátkosti: Piňáta má 7 trnů jako 7 smrtelných hříchů (lakomství, nestřídmost, lenost, pýchu, závist, hněv a smilstvo). Určitě si přečtěte ten článek (za 100% pravdivost neručím), ale je tam zajímavě sepsaný původ piňaty.
V této škole se snaží předat původní význam, ale i tak to znamená hromady sladkého po 9 dní .
Mé ulítlé video, ve kterém jsem účinkovala, pod hlavičkou FAMU (natáčeli američtí studenti na krátkometrážní kameru: tzn. skoro na první dobrou)
V něm jsem poprvé v životě mlátila Piňátu.
Děti se tu k sobě chovaly neskutečně ohleduplně. Mají tu přísnou a láskyplnou výchovu. Mě přivítaly hromadným objetím a když jsem odjížděla, pár z nich mě odmítlo pustit. Tím, že moje španělština je na tom bídně, tak doruzumívání bylo rukama, nohama a úsměvy.
Moje lekce angličtiny v 6. třídě.
S ní mi musel pomoct jeden dobrovolník (Victor). Překládal věty do španělštiny. Zvládli jsme: představení se, hry na barvy, roční období a dny v týdnu. Zakončili hrou na emoce, která měla úspěch. Zapojení hereckého umu.
Svátek Guadalupe
Svatá Panna Maria Guadalupská, se zjevila roku 1531 na hoře Tepeyac jednomu indiánovi a díky tomu miliony Aztéků přijalo katolickou víru. Opravdu zázrak. Ani vědci proto nenašli vysvětlení.
Proto se v prosinci koná velká oslava. V Mexiku City v místě zjevení stojí obrovský kostel, kde v ten den a v okolí se sešlo několik desítek tisíc (někde jsem četla milion) lidí. Na vlastní oči jsem to viděla ve zprávách v místní televizi.
Večerní oslava v kostele (muži pak tancují do rána, taneční motlitba)
Vystoupení děvčat. Tanec s nima trpělivě zkoušela Fernanda (druhá dobrovolnice)
Tyhle kroje uvidíte jen na lidech Tarahumara. Je to vlastně ukázka té největší přízně a důvěry (to, že vás přijali mezi sebe), když pro vás ušijí nebo vám půjčí jejich kroj.
Mise kněze, vesnice na konci světa, splněna.
Na tohle místo nás vzal místní kněz. Má na starosti 4 vesnice. Cesta, se ani nedala nazvat silnici a byli jsme dosti naklepaní, když jsme dojeli. Kvůli mému nedostatku jazyka jsem moc sama sebou nebyla. Kněz nás na konci vyzval k sobě a představil nás. Místní vzdělal o mé zemi :D. To bylo neskutečně milé, jinak mluvil o Rarámuri a jejich začlenění.
Sběr vody
Místní škola, uvnitř pěkná kosa. Škola se nacházela hned u náměstí s kostelem. Přes ulici menší budova pro návštěvníky a místnost s léky a něco jako ordinace.
(
Ukázka využití víček ve školce.
Kalendář
Ukázka třídy
Kdo umíte španělsky. Přístup k učení.
Ještě na závěr, výrobky rodičů jako dárek pro matkou představenou.