Dobré ráno,
když jsem na začátku týdne přemýšlel nad tím, o čem bych se s Vámi chtěl podělit, nabyl jsem dojmu, že bude lepší, když se v tomto týdnu nezapojím. Jsem totiž názoru, že: "Co se stalo v Las Vegas, zůstane v Las Vegas…" by mělo platit analogicky i pro hlavu.
Po přečtení Vašich příspěvků jsem ale došel k závěru, že mé obavy byly přehnané, neboť v palicích máme evidentně všichni úplně stejný zmatek. Heuréka!
Nikdy jsem se o sny do hloubky více nezajímal, takže i když to někdo možná už dávno vědecky dokázal, jsem překvapen, jak moc si umí být naše sny podobné. Zcela určitě neexistuje univerzální šablona, kterou bychom si mohli původ, resp. příčinu snu vysvětlit, ale nějaká pojítka tam budou. Proč bychom jinak ve snech všichni padali, vlastnili jiné tváře, před něčím utíkali, proč by se nám sny opakovaly…?
Pokud jde o mé sny, ať už jsou jakékoliv, obvykle si z nich nic nedělám a někdy, když na to mám správnou náladu, se dokonce snažím před spaním nějaký vyvolat. A ne vždy musí jít o příjemnou záležitost. (Snad to není náznak nějaké bipolární poruchy, která se začíná projevovat cílenými úniky do jiné reality, ale spíše mé zvědavosti a potřeby zkusit vše možné.)
Absurdní, fantasmagorické či jinak trhlé sny jsou pořád pouze sny, které po probuzení zmizí. Čím více se však sen blíží realitě, tím hlubší zážitky si z něj odnáším. Někteří – to, o čem teď budu mluvit –, možná uslyšíte poprvé. Pokud ne či jste to dokonce zažili, tak upřímnou soustrast!
Osobní zkušenost mám pouze jednu a v porovnání s druhými, kteří si tím v tom nejhorším případě prochází denně, bez větších obtíží a následků. Považuji se za psychicky silného jedince, ale "tohle" bylo příliš i na mě. K tomu jsem měl štěstí a byl dostatečně při smyslech. Možná mi hrála do karet i denní doba, ve které se mi to stalo – už svítilo.
Mluvím o spánkové paralýze, ve které se "Vy" probudíte dříve než vaše tělo. Hýbání očima a možnost dýchat byly jediné dvě věci, které jsem zvládl kontrolovat. Když se o toto téma člověk začne zajímat, zjistí, že se v podobném stavu můžete nacházet vteřiny, minuty nebo třeba hodiny. Mně se to podařilo zaspat a znovu se probudit jako obvykle.
Pro lepší představu bych to vzdáleně přirovnal k "přeležené" ruce, kterou máte celou noc pod hlavou. Ráno ji zvedáte a cítíte "že tam je", ale nejde s ní určitý čas vůbec hýbat. Ve spánkové paralýze máte "přeležené" kompletně celé tělo a tento pocit může dále doprovázet i halucinace vázaná na sen nebo to, co vidíte.
Ta představa, že se nemůžete hýbat při současném uvědomování si, že to, co prožíváte, je reálné a že v rohu temné místnosti někdo je a kouká na Vás, je přímo děsivá. Zpětně si uvědomuji váhu mého štěstí, že byl den a já vše viděl zřetelně. I tak jsem ale nějaké halucinace či pocity úzkosti mít mohl, naštěstí neměl.
Jeden můj kamarád na spánkovou paralýzu trpí často. Zaspat se mu ji nikdy nepodařilo, ale pomůže mu cokoliv, co se ho dotkne. Kladívkový budík si pokládá vedle těla, psa nechává spát ve stejné místnosti a s partnerkou používají společnou peřinu.
Tak Vám dnes přeji hezké sny a těším se na další téma, které 
(-:
P. S. Dříve v různých kulturách věřili, že člověka se spánkovou paralýzou posedl ďábel. S paralyzovanými svaly totiž můžete mít pocit, jako by Vám někdo seděl na hrudi a dusil Vás, viz olejomalbu s názvem Noční Můra (The Nightmare) od Henryho Fuseliho.