"To si snad ze mě děláš srandu!", zařval jsem na dceru, když mi dala ke kontrole žákovskou knížku. "To se neumíš naučit do školy?" Pětka ze zkoušení se mi vůbec nelíbila.
"Ale tati, já jsem vše uměla. Učitelka mi dala basu za to, že jsem se v hodině bavila se spolužačkou.", koukala dcera na mě s vyvalenýma očima.
Toto vysvětlení se mi vůbec nezdálo. Ještě asi deset minut jsme se spolu dohadovali. Já ji nevěřil. Ona tvrdila stále to samé.
"Který učitel dá pětku za vyrušování? Za to se dávají poznámky.", udeřil jsem znovu na dceru. "Známka vyjadřuje Tvé znalosti. Zítra se za učitelkou stavím."
Druhý den se tak skutečně stalo. Během velké přestávky jsem si paní učitelku vyhledal a žádal její vyjádření k udělené známce. Očekával jsem potvrzení svého názoru, že dcera neuměla.
Paní učitelka mě však překvapila: "Vaše dcera se bavila se spolužačkou a tak jsem ji dala pětku."
"To myslíte vážně?", vypadlo ze mne. "Jak mám jako rodič vědět, že známka je za kázeňský prohřešek, když má v žákovské knížce uvedeno, že je to ze zkoušení?"
"Tím, že vyrušovala, se automaticky sama vyvolala.", vysvětlovala učitelka.
"A vy jste ji dala nějakou otázku?"
"Ne, dala jsem ji rovnou pětku."
"Vám to připadá správně? Dejte ji poznámku a ne pětku. Takto mně to připadá nenormální.", snažil jsem se ještě učitelku přesvědčit o mém názoru.
Dalších několik minut probíhala vzájemná diskuze, ale obě strany si stály na svém. Nakonec jsem vše ukončil. "Zjistím, zda podobný názor jako Vy má i pan ředitel", a odešel jej vyhledat.
Panu řediteli jsem předložil žákovskou knížku a zeptal se ho na jeho názor.
"Vaše dcera byla pravděpodobně vyvolána a látku neuměla.", zněla jeho odpověď.
"Takto to nebylo.", byla má reakce a celý problém mu nastínil.
"To není možné", odpověděl. "Žák se nemůže sám vyvolat. Zde měla být udělena poznámka."
Zavolal paní učitelku a zeptal se ji na její verzi celé záležitosti. Ta vše potvrdila.
"V žákovské knížce to opravíte!", nařídil ji a následně, i přede mnou, ji poučil, jak klasifikovat žáky. "Známky se udělují za vědomosti. Nevhodné chování se rodičům oznamuje formou sdělení."
Do konce školní docházky dcera ještě nějakou pětku i poznámku dostala. Já si byl již jistý, zač to bylo.
Paní učitelka byla asi po dvou měsících ze školy odejitá. Ten náš incident byl jen nepatrnou drobností proti těm, co následovalo v dalších týdnech. Jako dárek na celé škole zaheslovala všechny počítače.