Reaguji ještě na téma týdne od 
Kámen
Vedro bylo již nesnesitelné a ač Savinoka pořádně bolela hlava, nebyl již schopen déle spát. Proč ležím v chlévě? Jak to, že jsem celý od prasečích výkalů a proč jsem nahý? Co je ale nejdivnější, že si z předcházejícího dne nic nepamatuji? To jsem se tak opil?
Rytíř Savinok pocházel z urozeného rodu, ale osud mu nebyl příliš nakloněn a byl tedy nucen cestovat po světě a na obživu si vydělával ručně. Případně v rytířských turnajích, kterých se rád účastnil, nebo harazdrní hrou.
Když si tak ležel mezi prasaty v chlévě a jeho mysl již byla probuzena, ale tělo ještě nebylo schopné vstát, zkoušel si vzpomenout na včerejší večer.
Ano, v hostinci U brány nejspíš byl, vzpomínám si na vnadnou hostinskou Esther. Jsou to ale jen takové útržky, paměť stále moc neslouží. Pivo? Jestli jsem byl v hostinci U brány, tak jsem asi nějaké měl, tam mají výborné pivo, určitě bych nic jiného nepil. Ale nikdy mi z něj nebylo tak hrozně, zamyslel se Savinok.
Kostky! Heuréka! vzpoměl si Savinok na hazardní hru, kterou včera hrál. Ale s kým?
Když už se jeho tělo začínalo také vzpamatovávat, postavil se na nohy a za dotírání prasat překročil kamenný val, který bránil zvířatům v úniku a potácel se po cestě.
U statku, kde strávil noc v chlévě, se sušilo prádlo. Jelikož na sobě neměl nic, rozhodl se vzít si alespoň kalhoty a košili, které mu sice byly velké, ale alespoň už nebyl nahý. Smrděl ale hrozně, proto se vydal směrem k rybníku, který se nacházel nedaleko městské brány.
Když se dopotácel konečně k rybníku, udělalo se mu zle a musel si chvíli oddechnout, než sestoupil do vodní hladiny vykonat očistnou koupel.
Když se ponořil hlavou pod vodu, bleskla mu hlavou další vzpomínka: Muž a žena, kostky, nějaký neznámý nápoj.
Když hlavu vynořil, všiml si přicházející postavy. Byla to hostinská Esther a v rukou nesla nějaké oblečení.
"Ty jsi včera teda vypadal, ti dva tě pěkně oškubali", volala na něj už z dálky Esther. "Nakonec tě obrali o všechny peníze, o tvůj meč a oblečení."
"A proč si nic nepamatuju?" ptal se Savinok.
"Možná to bude ta medovina, kterou do tebe pořád lili", odpověděla hostinská.
"A kdo byli ti dva, znala jsi je? Chodí do hostince často?", vyzvídal Savinok další části příběhu, které mu už začaly do sebe zapadat.
"Ano, vždy se tu objeví před rytířským turnajem a nějakého ubožáka opijí a oberou v kostkách. Někdo říkal, že snad jsou šarlatáni, jiný zase, že podvádí." Savinok si uvědomil, že prohrál vše a nemůže se tedy zúčastnit ani rytířského turnaje, kterého uvažoval, že by se zúčastnil.
"Nakonec tě, Savinoku, odváděli z hostince, protože jsi prý prohrál ještě nějaký kámen, který jsi ale neměl u sebe, tak tě asi ten muž venku ještě dal pěkně do parády, jak tak vidím."
Savinok si náhle uvědomil, o co tu šlo. Když Esther od rybníka odešla, rychle přiběhl k vrbě, která byla u rybníka a sáhl do vydlabaného místa u kořene stromu a nahmatal to, co nejspíš zmínění muž se ženou hledali. Byl tam. Jeho kámen! Ten, který mu dával sílu a naději, jeho nejcennější poklad, který kdy vlastnil!