Den 8:
Po vydatných 10 hodinách spánku jsem vyrazil ukořistit snídani do vesnice. Míchaná vajíčka pro mě byla jasnou volbou! 😁
Na trhu jsem nakoupil ovoce a sušenky pro mého budoucího dopravce a rozhodl se, že budu celý den mluvit rusky. Problém je v tom, že umím rusky asi 10 slov. 🤔
Šel jsem stopovat kousek od hostelu. První mi zastavil starší pár, který jel do Zugdidi. Dovezli mě kousek za vesnici a ukázali mi místo ve stínu, kde mám stopovat. První dvě auta co projela byla plná. Třetí už zastavilo. Mladý pár z Ruska Kaťja a Žeňa s pronajatým džípem. 😊 Super, začal jsem na ně rusky a oni mě setřeli perfektní angličtinou, že bude lepší, když budeme mluvit anglicky. Kaťja byla učitelka angličtiny na střední škole. 😀
Gruzínci právě předělávají cestu z Mestie do Ušguli na silnici. 😁 Prvních pár kilometrů je hotových, na dalších, co jsem měl možnost vidět, tvrdě makají. Cesta je dlouhá okolo 45 km.
Cesta pozvolna ubíhala a pak se nám stala vtipná věc. Na pravé straně vozovky stál velký náklaďák. Žeňa ho v dobrém úmyslu chtěl předjet, ale vjel do čerstvého betonu. Bohužel to v ostrém slunci nebylo vidět. Rychle jsme vycouvali, vyslechli si od dělníků něco o idiotech, omluvili se a jeli dál. 😛
Cesta byla velmi dobrodružná a náročná. Musíte jet velmi pomalu a obezřetně. Jeli jsme tak pomalu, že stihnete z okýnka i prohodit pár slov z řidičem a cestujícími, kteří jedou naproti vám. 👋
Když jsme přijeli do Ušguli, uvědomil jsem si, že přes tu všechno krásu mi trochu vadí, že na místě je dost turistů a dost hoteliérů, číšníků a průvodců mluví anglicky, ptají se Vás na to, jestli chcete tůru na koni, objednat jídlo apod. To pro mě ztrácí romantiku a snižuje pocit dobrodružství. Změním to, rozhodl jsem se. 😊 Další zastávkou bude nějaké méňe navštěvované místo.
Šel jsem si sednout na šašlik vedle mého hostelu a dva gruzínští kluci hrající místí typickou stolní hru Nardi (Vrchcáby) se mě začali vyptávat, odkud jsem, kolik mi je atd. Po dojedení šašliku mi nabídli místní koňak z petlahve od coca-coly. Nalili mi do hrnku od kávy tak půlku, já jí vypil. Pak se to opakovalo ještě 2x. Nevím proč jsem to udělal. V tu ránu se přistihnu, jak si máčím nohy v ledové řece, probírám se a píšu právě tahle slova.... Na výšlap to stejně nevypadalo, bolely mě nohy ze včerejšího dne. Koňak regeneraci nepomohl, i když gruzínci říkali, že je to “energy drink and pure power”😛
Po ochlazení 😊 jsem šel za vesnici, lehl si do trávy pod nejvyšší horu Gruzie se jménem Šchara (5201 m. n. m.). V tu chvíli ode mne byl její vrchol 11km vzdušnou čarou a já se při pohledu na ni cítil božsky. Navíc jsem si našel krásné místo, kde chci zítra stanovat. 😊 Chtěl jsem si dát šlofíka, ale bohužel mě mouchy a asijští turisté nenechali usnout. 😀☹️
Trošku jsem si zdřímnul a probudil mě úžasný týpek, egypťan, učitel angličiny (dnes druhý učitel AJ 🙃) z Káhiry. Strávili jsme spolu chvíli a vedli rozhovor o našich zemích, o cestování a o náboženství. Strašně mě mrzelo, že takto dobří a zajímaví lidé, kvůli tomu, že jsou arabové a že existuje pár extremistických kreténů, mají těžké podmínky pro cestování, práci, studium a podobně. 😕
A proto prosím a žádám vás, uvědomme si, že jsme občany možná nejbezpečnější země světa, máme demokracii, možnost bez problémů cestovat, podnikat, velice nízkou nezaměstnanost atd. Važme si toho všeho a lidí, co se svým odhodláním a vůlí o toto zasloužili. Děkuji. 🙏🙂
Zacítil jsem povinnost v oblasti, která je těžko dostupná zanechat více peněz a podpořit místní. Na Gruzii jsem si dal limit utratit maximálně 350 Kč denně. Šel jsem si sednout na zahrádku před bistro, kde nebyli žádní lidé a objednal jsem si polévku, salát, omeletu a pití a snad jsem tím malinko pomohl. 🙂 To, že na palačince byly duhové bublinky od jaru, jsem bral jako znak čistoty mysli kuchaře a celého personálu. 🙂🙏 Navíc po zahradě běhalo štěňátko Husky, takže mi bylo jedno, co jsem dostal na talíř. 😍🐶
Dopsal jsem si deník a šel na hostel. Cestou, co se nestalo. Objevil jsem plácek, kde si malí kluci kopali. Nedalo mi to a musel jsem jim jít ukázat zač je toho česká kopaná. Vyhráli jsme 3:0. Nebyla to náhoda, chytal jsem a jelikož mě pojmenovali Petr Čech, tak jako on - výborně. 😛😀
Dobrou noc a děkuji vám za vaše zprávy, komentáře a za to, že pilně čtete! 😍😊
——-
The Day 8:
After 10 hours of sleeping I went to the village to get some breakfast. Scrambled eggs! 😁
I bought some fruits and biscuits for my future driver at the market and decided that I would speak just russian today. The only problem is, that I only can tell approximately 10 words in russian. 🤔
So, I went to stop the car near the hostel. Firstly, one older couple stopped, which went to Zugdidi. They took me a bit near the village to a nice place in the shadow where I could stop other cars further. First two cars were completely full. The third one stopped. Young couple from Russia, Kaťja and Žeňa, with a rented jeep. 😊 They started speaking russian, but then they turned into english just because of me. Kaťja is english teacher at high school, so she is really good. 😀
Georgians are now reconstructing the road from Mestia to Ušgili. 😁 First few km are done, but next ones are still being reconstructed. The way to Ušgili was 45km long.
We were driving slowly and slowly but then something hilarious happened. There was a big track on the right side of the road. Žeňa wanted to overtake it and we drove into the fresh concrete. Unfortunately, you couldn’t really see it. We reversed, heard some bad words from workers and went further. 😛
The whole way was tough and adventourous. You have to be really patient and drive slowly. We went that slow that we even could talk to people driving on the different side of the road. 👋
When we arrived to Ušgili, I realized that despite all the beauty I don’t like that it is quite touristic place with lot of people speaking english, always offering you something like tours and so on. It is kind of loosing the atmosphere, romance, adventure etc... I had to change the place. 😊 Next stop would be some less known, less touristic place.
I went to have šašlik next to my hostel. 2 georgian boys next to me were playing Nardi, they started asking me, where am I from, how old am I etc...After finishing my meal, they offered me local cognac from plastic bottle of cocacola, I drank it. It happened another 2 times. I don’t even know, why I did it. Now I am realizing, my legs in the cold water, writing these words... Anyway, I couldn’t do anything else, as everything hurted me from yesterday’s hitchhiking. Cognac didn’t really help, even though georgians told me, that it is “energy drink and pure power”😛
After refreshing in the cold river 😊 I went out of the village, laid down in the grass below the highest mountain in Georgia ( Šchara - 5201 m.a.s.l.). The peak of it was 11 km from me (air line). I found there a really nice place, where I would like to put my tent tomorrow. 😊 I wanted to take a nap, but unfortunately flies and asian tourists didn’t really let me. 😃☹️
I fell asleep a bit, but then an amazing guy from Egypt woke me up, english teacher (second one today) from Cairo. We spent a while together, talking about our countries, travelling and religion. I felt a bit sorry, that because of extremism and prejudices and all the circumstances there, the good people from there cannot really travel, have difficult conditions for studies and even for work etc. ☹️
So, kindly, all of you, please realize that we are citizens of one of the safest country, we have democracy, possibility to travel without any problems, do business, really low unemployment rate and many other things for which we should be really thankful. We should really appreciate it and even people, who got us there, where we are now. Thank you. 🙏🏻🙂
I kind of started feeling that I should spend more money and support local people in the village which is not really touristic. I set up a limit for Georgia - 14 EUR per day. I went to the garden of one restaurant and ordered soup, salad, omelette and drink, I hope I helped a bit. 🙂 On my pancake were bubbles from the soap for washing dishes, but I took it as a sign of clean mind and clean surrounding of the chef and the whole staff. 🙂🙏🏻 Moreover, they had a puppy of husky in the garden, so I really didn’t care what I got on the plate. 😍🐶
I finished the diary and went back to the hostel. On my way back, I met young boys playing football. I couldn’t resist and showed them what real football is. We won 3:0. It wasn’t a coincidence, I was a goalkeeper and they named me Petr Čech, so I was as good as him. 😛😀
Goodnight and thanks for all the messages, comments and overall that you are reading! 😍😊
