At the end of the last post, I mentioned that our host baked cake at 2 am. I don't know how you feel about this, but we definitely didn't get it. Especially when you want to sleep. But there was nothing to do. It's her apartment. On the other hand, we weren't even aware of whether she was at home or not during the day. We spent most of the time out, of course, so we didn't have to care about it.
I woke up early in the morning. Well, it's early in London. It'd be seven am in our country, which is not so bad. I was bored, so I started to figure out what to do during the day while my fiance was still trying to sleep. Unfortunately for him, I opened the window because there was almost no air in the room. It awakened him completely because it was not a quiet housing estate like in Prague, where only a dog barking sounds from time to time or a motorbike. On that thirteenth floor, we could hear all the noise from the street. Every car, every train (the train station was only a few yards away from us) and every man. Just everything. Of course, he yelled at me a bit. But nobody knew that it is such a mess out there.
We have decided beforehand that we will make such a relaxing day and get around the monuments that are for free. We had six-day London Pass purchased (prepaid admission for a lot of monuments - the more you use, the more it is worth it), but we didn't want to use it the very first day.
There are much more for free options than in Prague. A lot of museums, galleries, churches, etc. have free entry. Only at every step, you find a box where you can donate. Isn't it cool? And it's not just some boring museums. You could spend a whole day in such a Natural History Museum. Apart from exciting expositions, there are also many interactive elements and games. So it is also perfect for children!
As our goal, I chose this museum, because I wasn't interested in others. Just all the attractions in London (except for exceptions) open at 10 am. So I had time to let my hair dry after washing it. The hair dryer was found in one of the drawers just before we were ready to leave for Prague.
The closest underground station destination was South Kensington, and the nearest underground stop from us was North Greenwich. It looked like a short walk on the map, so we went to North Greenwich on our feet. It was hot. A strange smell came from the river. Almost whole London smelled like it. And we were just passing through the very industrial facilities. It was not a very nice walk. Besides, we couldn't even get used to their left direction. Most of the pedestrian crossings had "Look left" or "Look right" written on the road, but we just looked automatically where we were used to. Every crossing without a traffic light was quite dangerous for us.
After about an hour we found out that we were still far from North Greenwich and decided to take a bus. One has gone, and there were no normal timetables at bus stops. It's just mentioning that they came every ten minutes or so. Fortunately, there are lightboards that show info about the nearest buses. We were waiting. Without big luggage, we could finally try a ride on the upper deck of the double-decker.
Apart from the fact that climbing the stairs is pretty dangerous, especially when the bus is moving, it was just a normal bus journey. You just have a slightly better view.
And now I have such a small question for you:
How would you pronounce the word Greenwich?
You surely said something like: "Green + witch," but it's not correct. The British say it like "Gran + itch." We found it on the bus.
In the end, we switched to the Jubilee Line underground. London Underground has a total of 11 lines. If you ever see its map, Jubilee is the gray one, and I'll tell you, you wouldn't want to go there when it's hot weather. Unfortunately, we had to.
We were used to get chilled in the underground and the deeper the tunnel is, the colder it is. That is not the case in London. We didn't use all lines, but Jubilee and Northern (black) are overheated. In the metro, which is terribly tiny to ours and to those who run on the other lines, you'll die of heat. The platforms are the same. There is warm air flowing from all sides and sweat flows from you. The only place where you won't sweat is the open window in the door between the wagons. But there is so much cold air flowing when driving that you would just get ill. Going by this underground was, therefore, a punishment. It can be pleasant just in winter.
We, all sticky from the sweat, get out on South Kensington. From the stop led an incredibly long underpass that spat us before the museum. There are more museums, but we only went to the Natural History Museum.
The building is huge and beautiful. Overall, I like British architecture. Especially their bricks.
Na konci minulého postu jsem zmínila, že naše paní domácí pekla ve dvě hodiny ráno dort. Nevím, jak vám, ale nám to rozhodně normální nepřišlo. Hlavně když se potřebujete vyspat. Nedalo se s tím ale nic dělat. Přece jen je to její byt. Naopak přes den nebylo ani poznat, jestli doma je, nebo není. Teda samozřejmě jsme většinu času trávili venku, takže nám to mohlo být jedno.
Probudila jsem se brzy ráno. No v Londýně je to brzo. U nás by bylo sedm, což není zas tak hrozné. Z dlouhé chvíle jsem začala vymýšlet, co podniknem, mezitím co se snoubenec ještě pokoušel spát. Naneštěstí pro něj jsem otevřela okno, protože už se v pokoji nedalo dýchat. To ho probudilo úplně, protože to nebylo klidné a tiché sídliště jako u nás, kde jen čas od času zaštěká pes nebo projede motorka. V tom třináctém patře byl slyšet veškerý hluk z ulice. Každé auto, každý vlak (nádraží bylo od nás vzdáleno jen pár desítek metrů), každý člověk. No prostě úplně všechno. Samozřejmě jsem dostala tak trochu vynadáno. Kdo ale mohl tušit, že je venku takový bordel.
Už předem jsme se rozhodli, že tento den uděláme takový odlehčený a obejdem věci, co jsou zadarmo. Měli jsme sice koupený šestidenní London Pass (předplacené vstupy na všechno možné - čím víc toho člověk projde, tím víc se mu to vyplatí), ale nechtěli jsme ho použít hned první den.
Zadarmo se v Londýně řekne mnohem lépe než třeba v Praze. Spousta muzeí, galerií, kostelů, atd. má totiž volný vstup. Pouze na každém kroku narazíte na kasičku, kam můžete přispět na rozvoj. No není to super? A nejsou to jen trapná a nudná muzea. V takovém přírodovědném muzeu byste dokázali strávit celý den. Krom zajímavých expozic tam totiž nechybí ani spousta interaktivních prvků a her. Takže se tam dokáží zabavit i děti.
Jako náš cíl jsem vybrala právě toto muzeum, protože mě z těch, co jsou zadarmo, zajímalo asi nejvíc. Jen se všechny atrakce v Londýně (až na výjimky) otevírají až v deset. Měla jsem tedy aspoň čas si nechat uschnout vlasy. Fén jsme totiž v jednom z šuplíků objevili až těsně před odjezdem do Prahy.
Nejbližší výstupní zastávka metra byla South Kensington a nejbližší nástupní zastávka metra od nás byla North Greenwich. Na mapě to vypadalo, že je to docela kousek, tak jsme se na North Greenwich prošli. Bylo vedro. Z řeky se táhnul takový divný smrad, kterým je cítit skoro celý Londýn. Míjeli jsme jen samé průmyslové areály na zpracování bůhví čeho. Nebyla to moc hezká procházka. Navíc jsme si nemohli ani za boha zvyknout na to, že jezdí vlevo. Na většině přechodech sice bylo napsáno "Look left" nebo "Look right," ale člověk se stejně automaticky podíval tam, kam je zvyklý. Každý přechod bez semaforu byl tedy docela o život.
Po asi hodině jsme zjistili, že jsme od North Greenwich stále daleko a rozhodli se jet autobusem. Jeden nám ujel a na zastávkách není žádný normální jízdní řád. Je tam jen zmínka od kdy do kdy jezdí a že jezdí co deset minut. Naštěstí tam ale jsou světelné tabule, které zobrazují info o busech co mají v dohledné době přijet. Dočkali jsme se. Bez kufru jsme si konečně mohli vyzkoušet jízdu v horním patře double-deckeru.
Krom toho, že zdolávání schůdků do/z patra je docela o hubu, hlavně když se autobus dá do pohybu, tak to byla prostě normální cesta autobusem. Jen máte o něco lepší výhled.
A teď mám pro vás takovou malou otázku:
Jak byste vyslovili slovo Greenwich?
Jistě z vás vypadlo něco jako: "Grýnvič," ale chyba lávky. Angličani to vyslovují jako "Grenič." Zjistili jsem to právě v autobuse.
Na konečné jsme skočili do metra na linku Jubilee. Londýnské metro má celkem 11 linek. Pokud někdy zahlédnete jeho mapu, Jubilee je ta šedá a řeknu vám, během třicetistupňových veder byste jí jet určitě nechtěli. My jsme bohužel tu zkušenost měli.
Člověk je zvyklý na to, že se v metru zchladí a čím hloubš je vykután tunel, tím chladněji tam je. To ale v Londýně neplatí. Neprojezdili jsme sice všechny linky, ale zrovna Jubilee a Northern (černá) jsou nehorázně přetopené. V metru, které je oproti našemu a těm, co jezdí na ostatních linkách, hrozně titěrné, je na chcípnutí. Stejně na tom jsou i nástupiště. Tam na vás ze všech stran valí teplý vzduch a z vás valí pot. Jediné místo, kde se nebudete rozpouštět je u otevřeného okýnka ve dveřích mezi vagóny. Tam ale při jízdě tak hrozně moc fučí, že byste se tak akorát nachladili. Jízda tímto metrem tedy byla přímo za trest. Příjemné to může být tak akorát v zimě.
Celí lepkaví od potu jsme tedy vystoupili na South Kensington. Ze zastávky vedl neskutečně dlouhý podchod, který vás vyplivl až před muzeem. Těch muzeí je tam na jednom místě víc, ale my se šli podívat jen do Natural History Museum.
Budova je to obrovská a krásná. Vůbec celkově se mi líbí britská architektura. Hlavně ty jejich všudepřítomné cihly.
As I said at the beginning, the museum has free entry, and only some short-term exhibitions haven't. Whoever wants can donate to moneyboxes.
The museum is really huge, and although we thought we were already at the end, we were bumping into new and new expositions. You can find everything there. Dinosaurs, mammals, fish, birds, stones, beetles, history of the Earth, evolution, ... I would only compare this to our National Museum in Prague, but this one is much larger. However, I will give you more details about it in a separate post. For now, I have only a little tasting for you:
Jak už jsem říkala na začátku, muzeum je zadarmo a placené jsou jen některé krátkodobé výstavy. Kdo chce, může přispět do všudepřítomných kasiček.
Muzeum je opravdu ohromné a i když jsme si mysleli, že už jsme na konci, tak jsme naráželi na stále nové a nové expoxice. Najdete tam snad vše. Dinosaury, savce, ryby, ptáky, šutry, brouky, historii země, evoluci, ... Přirovnala bych to k našemu Národnímu muzeu jen v o dost větším měřítku. Víc detailů ale prozradím až v postu věnovanému jen tomuto muzeu. Prozatím pro vás mám jen malou ochutnávku:
We got out of the museum at lunchtime. We went to look for some, not too expensive, restaurant. Well, after recalculation everything is expensive. We went to some Italian restaurant. And guess for what. For a pizza of course.
Z muzea jsme se vymotali právě v čas oběda. Šli jsme tedy hledat nějakou, ne moc drahou, restauraci. To je ale docela kumšt, protože po přepočtu na Kč stejně všechno vyjde hrozně draho. Zapluli jsme do nějaké italské restaurace. Hádejte na co. Jasně že na pizzu.
It was yummy, but we didn't eat it all because of the hot weather. In addition, everything was falling out of it, because nothing held in place the ham, the rukola, and the cheese.
Then we headed out to the underground again to get closer to St. James Park to went to see Buckingham Palace. This year, you could book a tour in it, but we didn't do it. It was enough from outside. Buckingham is not a nice building.
We have shortened the way through the once mentioned St. James Park. I was there last year, so I knew it. Ducks, geese, pigeons, and swans everywhere. Even black swans. Some birds were eating directly from people's hands, and the pigeons sat on you when you had something to eat in your hand.
Byla dobrá, ale vinou vedra jsme ji ani jeden nesnědli celou. Navíc z ní všechno odpadávalo, protože šunka, rukola i sýr na ní byly jen volně pohozené.
Pak jsme vyrazili na metro abychom popojeli blíže k St. James Park a šli se podívat na Buckingham Palace. Letos si tam člověk mohl i zarezervovat prohlídku, ale my jsme dovnitř nešli. Z venku to stačilo. Buckingham není moc hezká budova.
Cestu jsme si zkrátili přes už jednou zmiňovaný St. James Park. Já už jsem tam byla loni, takže jsem to znala. Všude samé kachny, husy, holubi a labutě. A to i černé labutě. Někteří ptáci žrali přímo z rukou a i holubi si na vás sedli, když jste v ruce měli něco dobrého.
I also knew that the best photo could be taken from the bridge that runs across the lake. You can see the London Eye and some towers (I don't know the building) from there.
Taky jsem věděla, že nejlepší fotku člověk vyfotí z mostíku, který vede přes jezero. Vykukuje tam totiž London Eye a věžičky už nevím čeho.
Our way to Buckingham
Cesta k Buckinghamu
One guard stood there with their typical hat. It was a pity that there weren't two of them. It was a pretty unbalanced look.
Stál tam jeden strážný s tou jejich typickou hučkou. Škoda že nebyli dva. Byl to docela nevyvážený pohled.
We ended the trip. Well, I ended it (I was already dead, and my feet were sore), with a short stay in Green Park. But it was not green at all because of the heat. The grass was dry and yellow. We sat for a while on the ground, because all the benches were occupied, and then we went home.
Unlike the day that was supposed to wait for us, it was really just relaxation, and we didn't see a lot, but despite that, we slept hard enough that the noise from the street didn't wake us up.
To be continued...
Výlet jsme zakončili. Teda spíš jsem ho zakončila já (už jsem byla mrtvá a bolely mě nohy) krátkým pobytem v Green Parku. Vinou veder ale moc zelený nebyl. Tráva byla suchá a zežloutlá. Chvíli jsme poseděli na zemi, protože všechny lavičky byly obsazené, a vyrazili domů.
Oproti dnu, co nás měl teprve čekat, to byl opravdu jen relax a moc jsme toho nenachodili, ale i přes to jsme spali tvrdě, že nás ani hluk z ulice neprobudil.
