At about 6:30 am local time, our plane landed at Larnaca airport in the south of Cyprus. Then when we managed to get through the immigration and luggage pickup, we found ourselves 7 hours in front of the airport building. Here was the first mistake of this trip. Neither of us remembered that we had no drinking liquids with us. Nor do we have enough money. Each of us had about 15 Euros. The first place we wanted to visit was a salt lake near the airport. So we set out on foot from the airport.
Přibližně v 6:30 ráno místního času naše letadlo dosedlo na letiště u města Larnaca na jihu ostrova Kypr. Poté když se nám podařilo dostat se přes imigrační a vyzvednutí zavazadel jsme s ocitli po 7 hodině před letištní budovou. Zde nastala první chyba tohoto výletu. Ani jeden z nás si nevzpomenul, že s sebou nemáme žádné tekutiny na pití. A ani že nemáme dostatek peněz. Každý z nás měl cca 15 Eur. První místo které jsme chtěli navštívit bylo slané jezero kousek od letiště. A tak jsme se vydali na cestu od letiště pěšky.
By the lake, we found it to be a large, stinky puddle full of garbage. The only thing interesting was the mosque on the shore of the lake. After putting aside several layers of clothing we set out again on our way to the town where the map was supposed to be a supermarket. Along the way we met a Roman aquaduct. The supermarket eventually turned out to be a small convenience store, which certainly did not meet the requirements for replenishment for several days. The next closest shop was 1.5km, but we had no choice but to go there even though it was on the other side than we wanted to go. Fortunately, the store had everything we wanted and we were pleasantly surprised by the price of Stolichnaya vodka. So one bottle became part of the backpack. Another goal was an ATM, again was about 1km to the other side.
U jezera jsme zjistili, že se jedná o velkou smradlavou louži plnou odpadků. Jediné co zde bylo zajímavé byla mešita na břehu jezera. Po odložení několika vrstev oblečení jsme se vydali opět na cestu směrem k městu kde podle mapy měl být supermarket. Cestou jsme potkali aquaduct z doby římské. Ze supermarketu se nakonec vyklubala malá večerka, která rozhodně nesplňovala požadavky na doplnění zásob na několik dní. Další nejbližší obchod byl 1.5km, ale nám nezbývalo nic jiného než tam jít i když to bylo na opačnou stranu než jsme chtěli jít. Obchod naštěstí měl vše co jsme chtěli a plus nás mile překvapila cena vodky Stolichnaya. A tak se jedna lahev stala součástí batohu. Další cíl byl bankomat, opět byl asi 1km na opačnou stranu.
From the ATM we finally headed to where the E4 actually begins. Along the way, we were terrified of the huge amount of waste lying around the paths we followed. We finally left town and just beyond the town something like an amusement park peeked at us from afar. When we arrived at the object we were clear that it certainly has not been working for some time, but we still remembered the times when we played on the play machines that stood there in the parking lot.
Od bankomatu jsme konečně zamířili směrem kde trasa E4 skutečně začíná. Cestou jsme se děsili obrovského množství odpadu ležícího kolem cest po kterých jsme šli. Konečně jsme opustili město a hned za městem na nás z povzdálí vykukovalo cosi jako zábavní park. Když jsme k objektu došli bylo nám jasno, že rozhodně nějakou dobu již nefunguje, ale i přesto jsme zavzpomínali na doby kdy jsme hráli na herních automatech, které tam postávaly na parkovišti.
Another destination was the town of Kalo Chorio, where there was a gas station for gasoline to cook. Mission accomplished and even a pumper had no problem refueling 1 liter of petrol into a pet bottle. We were finally equipped to leave civilization, so nothing prevented us from heading to the E4 route. The garbage slowly began to decline, but there were more empty shells for the shotguns. And in some places no hunting signs. Along the way we met several remnants of the Greek-Turkish war, as the rest of the mortar grenade or dozens of metal fragments. The landscape was quite unusual for us Central Europeans. Hills of limestone origin and small fields set in them.
Další cíl bylo městečko Kalo Chorio kde se nacházela benzínová stanice pro pořízení benzínu do vařiče. Mise splněna a dokonce ani pumpař neměl problém natankovat 1 litr benzínu do pet lahve. Konečně jsme byli vybaveni opustit civilizaci a tak nám nic nebránilo vyrazit k začátku trasy E4. Pomalu začalo ubývat odpadků, ale zase přibývalo prázdných nábojnic do brokovnic. A na některých místech cedule se zákazem lovu. Cestou jsme potkali i několik pozůstatků z řecko-turecké války, jako zbytek od minometného granátu a nebo desítky kovových střepin. Krajina byla pro nás středoevropany dosti nezvyklá. Kopce vápencového původu a v nich zasazená malá políčka.
It took us a while to get a good orientation on the map, because the contour resolution did not correspond to reality. As the site of the first camp I found a dull hill from which you could see in all directions. Which was ideal for me because of the possibility of taking some pictures. Before sunset it was clear that this location is ideal for sunrise. That is why we quickly started preparing dinner and opened a bottle of wine. Because fatigue was great. I slept about six hours in the last two days. So we went to sleep just after sunset.
Chvíli nám trvalo než jsme se začali pořádně orientovat v mapě, protože rozlišení vrstevnic neodpovídalo realitě. Jako místo prvního campu jsem našel nevýrazný kopec ze kterého bylo vidět všemi směry. Což bylo pro mě ideální, kvůli možnosti pořídit nějaké fotografie. Před západem slunce bylo jasno, že tato lokace je ideální spíše na východ slunce. Proto jsme se rychle pustili do přípravy večeře a k tomu si otevřeli láhev vína. Jelikož únava byla veliká. Já spal za poslední dva dny asi 6 hodin. Tak jsme šli chvíli po západu slunce spát.
On the first day we walked quite a good distance of 20.5 km with an elevation of 325 meters.
Na první den jsme ušli poměrně slušnou vzdálenost 20.5 km s převýšením 325 metrů.
