Těch pár kroků navíc dnes bylo po doktorech. Ráno jsem byl s močí a krví na urologii. Mám v ledvinách pískovcový lom a pan doktor se na něj chce každý půlrok podívat... No, tročku voyaerství... Ale když ho to baví a pojišťovna mu to platí...
Děda měl taky písek v ledvinách. Myslel si, že je to po těch práškách na uklidnění... Děda byl za války jeden velký nervák. Pak mu umřela dcera, druhá (moje matka) byla taky na umření. Dědu převedli po roce 1948 z Berního úřadu jako vedoucího školského referátu na ONV na Praze 8. Nějak ty politické čistky těžce prožíval... Začal něco brát. Stejně se zhroutil. A věřil, že ty ledviny má po těch práškách...
Matka měla pár ledvinových kolik v těhotenství. Já poprvé ve 13.Při dvou sté ledinové kolice jsem je přestal počítat. To mi bylo asi třicet. Myslel jsem, že je to z toho, jak jsme na škole málo pili. O přestávkách jsme běhali mezi učebnami... Dojít si na záchod, na to nebyl čas. Asi jsem měl ráno k snídani hrnek čaje a další hrnek až k obědu...
Ale spíš je to všechno genetikou. Všichni spolužáci se chovali stejně. A koliky jsem měl jenom já.
No a odpoledne jsem byl u zubařky. Mám hodně špatné zuby. Myslím, že v mém věku už rodiče a prarodiče měli zuby ve sklenici. To genetikou nebylo. Prostě jsem si je nikdo neuměl čistit. Byla taková doba...
Přes den jsem byl ve škole. Nemyslím, že bych dnes někoho něco naučil. Já mohu látku maximálně vyložit.Pak už je to na žácích a ti nevidí objektivní důvod, aby mě vnímali.
To je tak trochu jako s #milkandtrators . Už včera jsme slavnostně nesplnil podmínky. A přesto si ten tag dávám...
