Samozřejmě, největší odpvědnost nesu sám za sebe. Ale druhá osoba, za kterou odpovídám, je můj syn. Takže se ho snažím všemožně rozvíjet. Dokud to jde,. Dokud se dá. Je mu osm...
Každý večer před usnutím k němu zalezu do postele a vyprávíme si. Co den dal. Nebo o rozdílu mezi nevolnictvím a poddanstvím. O fungování a účinnosti parního stroje a vznětového motoru. O čištění zubů, o dinosaurech a rytířích... A taky pohádky.
Jenže syn nikdy nebyl na Červenou Karkulku a Šípkovou Růženku. S jeho sexuálními prefernecemi to nemá co dělat. Ani Bajaju nemusí... Vždycky jsem si pro něj pohádky vymýšlel. A je fakt, že mi přišel vhod skřítek Čimísek.
Nejsem jeho duchovním otcem. Před pár lety se objevila v Čimickém háji dřevěná socha. Pak vyšla knížka s jeho příběhy. Nečetl jsem ji. Ale nevylučuji, že v nich budou podobnosti s mými příběhy. Ovšem náhodné. Ruku na srdce. Co si tak jeden může vymyslet? Udělá ze skřítka ochránce lesa před všemi zlořády. Bojovníka Dobra proti Zlu.
Pak se objevily 
Někdy taky zapomenu. A syn večer taky zapomene. Nebo si vzpomene. Já pak říkám, co mi slina na jazyk přinese. Ale co bych to byl za učitele, kdybych neuměl improvizovat?
Moje dosavadní příběhy měly úspěch. Pro mě nečekaný. Tak proč bych v nich nepokračoval? Teď mám v hlavě a ve fotoaparátu tři. Od neděle do neděle vždycky uvolním jeden.
Úplně chápu J.K.Rollingovou (H.Potter), nebo J.R:R.Tolkiena (Hobit). Aniž bych se k nim chtěl přirovnávat. Každému pábiteli, tedy i mně, vzniká imaginární svět. Se svými zákonitostmi a pravidly. Každým mým příběhem se obohacuje... Ale asi si přeci budu muset tu originální knihu přečíst. Abych nevypadal jako plagiátor a abych nevymýšlel vymyšlené. Na to je přeci v české vědě a umění kolega Cimrman...
