Nebudu psát o ponorkové válce. Vrátím se o celá staletí zpět. Do století 16. Budu demonstrovat, že příliš mnoho psů je zajícova smrt. Ale přesnější by bylo, že moc psů znamená smrt i pro medvěda. Možná, že i pro dinosaura...
Počátek 16.století. Vypadá to, že se Habsburkové dočkali. Celkem bezvýznamní rakouští arcivévodové... A najednou Karel dědí Španělsko. Jehož součástí je Nizozemí, 2/3 Itálie a hlavně Nový svět. Čerstvě dobyté říše Aztéků a Inků. Pohádkové bohatství. A k tomu císařská koruna.
Karlův bratr Ferdinand, pravděpodobně daleko schopnější, získává České země a Uhry. Vypadá to růžově. Velmi růžově.
Ale každá síla se váže. Čím více síly, tím více nepřátel. Na prvním místě Turci. Světová supervelmoc. Útočí na pozemní frontě z Uher a jejich galéry volně křižují Středomořím. Budou zastaveni 1529 pod Vídní a 1571 na moři u Lepanta. Zastaveni. Ne na hlavu poraženi. Budou stát Habsburky ještě spoustu sil...
A ti kacíři! Luteráni, kalvinisté, hugenoti, puritáni, husiti... Bůh ví, jak si vlastně všichni říkají. Habsburkové jejich likvidaci berou nesmírně vážně. A to něco stojí... Válka v Říši. Tam se to nakonec uhraje na remízu Augsburským mírem 1555.
Ve Francii je Medicejská, katolická, strana podporována hlavně penězy. Pytli peněz, vozy peněz, lodními náklady peněz... Nástup Jindřicha IV., to je vyslovené nevítězství... I když pocukrované tím, že Jindřich formálně změnil víru...
A ti Indináni v Americe, než je zkosí neštovice, tak také nepřímají dobrodiní vlády nejkřesťanštějšího Veličanstva se zvláštní radostí a dobrovolně... Ale dokonce i španělští Communeros, městské samosprávy, jdou do povstání spolu s Cortesy, zemskými sněmy. Tam víra nevadí. Tam vadí absolutismus a nesnesitelné daně. Víte, co to byla alcavavala? Daň z prodeje... Předchůdce dnešní DPH. A vybírala se z každého prodeje ve výši 15%. Byla neodečitatelná...
Nizozemí. Nizozemská buržoasní revoluce. Tam se protlo všechno. Národnost, absolutismus, jiná víra... Marie Habsburská, místodržící ve Spojených provinciích, vdova po Ludvíku Jagellonském, měla pověst tvrdé a nesmlouvavé vládkyně. Ale Karel nebyl spokojen s její "měkkostí" a nahradil ji védvodou z Alby. Následujícímu období říkají Nizozemci "Hrůzovláda". Po desetiletích bojů Španěly porazí. Za cenu zatopení části vlastního území mořem. I tady Španělsko finančně krvácí.
Co drží španělskou veleříši pohromadě? Stříbrná flotila. Jednou za rok se shromáždí konvoj s veškerým vytěženým stříbrem z Nového světa a pluje pod ochranou válečného loďstva přes Atlantik. Do Cádizu. Stovky obchodních lodí napěchované narychlo zmincovaným stříbrem chráněné destítkami válečných galeon.
Je to teoreticky nedobytný plovoucí kolos... Ale piráti vědí svoje. Hlídkují před přístavy. Jakmile Stříbrná flotila vypluje, zavěsí se za ně smečky menších pirátských lodí.
Flotilu nese vítr. Nemůže zastavit a vracet se. Která loď se opozdí, ta čelí sama pirátské smečce. Válečná loď může na chvíli zpomalit. Vypálit salvu. Ale ani ona nezůstane, aby chránila opozdilce. Flotila pluje stále dál...
Občas se stane, že přijde bouře, která flotilu doslova roztrhá. Pár lodí se i potopí. I pirátských. Ale pak mají piráti pré. Nahánějí jednotlivé, plně naložené, neohrabané lodi. Útočí s přesilou ze všech stran současně. (Lodi sice mají děla na obou stranách, ale obsluhu jen pro jednu stranu. Ta musí přebíhat podle toho, na jaké straně se válčí. Když na obou...)
Jaký je rozdíl mezi piráty a Angličany? V zásadě žádný. Pokud jsou mezi nimi Neangličané, stejně prodávají kořist v anglických přístavech.
Tyhle konvoje se budou plavit celá staletí. Se stále stejným scénářem. Španělé žádnou efektivnjší ochranu před piráty vymyslet nedokázali. Španělská říše se nakonec zhroutila po roce 1588, po děsivé námořní porážce Velké Armady od počasí a od Angličanů. V roce 1580 ještě zapěla svoji labutí píseň, když připojila Portugalsko se všemi jeho zaoceánskými državami...
A teď jsem teprve u Dragwars. Jsme nejsilnější. V otevřené bitvě na nás zatím nikdo nemá... Ale kdo by sváděl otevřenou bitvu? Plujeme vpřed. A za námi se formují nepřátelské smečky. Kdo z nás jeden den nehraje, kdo se opozdí, na toho se vrhnou.
A co můžeme my, silní? Dohromady nic. Zvětšovat svoji sílu. Poslat suroviny, které se přemění ve vojsko, které bude zítra poraženo. Můžeme poslat na útočícího něpřítele špiona. Namlouváme si, že tím rozptýlíme útočníkovu pozornost. Nebo pošleme malé skupiny jednotek, nebo velkou údernou sílu... Obojí je zpravidla plácnutí do prázdna.
Kdybychom hráli o tisíce dolarů... Jeden z nás by pořád seděl v operační místnosti a monitoroval nepřátelskou činnost. Kdyby viděl útok, nastavil by protiútok tak, aby dopadl do 20 sekund od návratu nepřátelských jednotek... Jenomže nehrajem o tisíce dolarů, ale o centy. O sirky, v podstatě.
Začíná se uplatňovat i psychologická válka. Snaha vyvést soupeře z konceptu mimoválečnými aktivitami, urážkami... Otrávit nás, abychom se rozpadli.
No, bude to ještě zajímavé. Rozhodně poučné. První může být jen jedna aliance. Dočkáme se ještě četných překvapení. A důležité je nebrat nic osobně. Všechno je dovoleno. Nic není zakázaný podraz.
Španělská říše se zhroutila a rozpadla. Uvidíme, co bude s námi.