Jo je v tom víc narážek. Možná že 
Novodobý městský člověk trpí dost městským efektem a mě se to týká taky. Tvrdnutí v pokřivených polohách před obrazovkou a k tomu nějaké vrozené předpoklady. A začnete to myslet vážně. A tak se už nějaký čas hýbu víc než jen ten můj kikung.
Jenže ono je to propojený a tak to moje cvičení se tak nějak vyvíjí, a přijdu si jako když pořád začínám od začátku zas a znovu, jenže alespoň to má efekt. Zhubl jsem 20 kg a váha už nějakej delší čas drží... ale oni to nejsou jen poslední dva roky, jak říkám kikung to už je třeba tak 15 let bych i řekl skoro. Jenže nikdy jsem nebyl sportovní člověk, obyčejný pohyb na zahradě a práce na chalupě to jo to je jiná, ale záměrně sportovat to fakt ne. No a přeci došlo na to. Při tom svém pohybování (nazveme to svérázným stylem) docházím k mnoha poznatkům a něco co už jsem věděl si ověřuji praxí.
Když už jsme byli u těch 100 dnů tak já místo toho dělal pozdrav slunci. O to muž jsem psal, ale dělám ho dál a tím se k mému ki dostaly body. Heleďte u mě je to spojené s hlavou on ten můj kikung je totiž o hlavě a to co dělám teď je ještě snad více nemožnější.
Tak jo zažněme ulicí
Ne televizní seriál nemám na mysli i když by to mohl být zajímavý ki požadavek pro diváka seriálu, ale tím já nejsem. Ulice to je věc. Narodil jsem se ve městě takže asfaltka a chodníky z různých materiálů.
První problém který nastane je terén. Ulice žádný většinou nemají. Zkrátka už je lepší jít snad nahoru po schodech než nahoru po šikmé ulici. Ale co je zásadní je placatost. To je totiž tím efektem, který dělá schody lepšími před šikmou ulicí.
Ono nejde snad ani moc o boty, jak moc vhodné jsou. Většina jich je nevhodná, totálně nevhodná. Asi tak všechny. A můžete začít třeba lodičkami a haluxem.
Plochost, placatost chodidla... moc to nejde do hromady, když se kouknu na ulici a pak zespodu na svoji nohu tak prostě to nějak tak nepasuje tak jako třeba pasují do sebe kostičky lega. Co tím chci říct. Je vám to prd platné co budete dělat a co nosit, pokud budete chodit většinu života po placatém povrchu tak dříve či později gravitace zvítězí nad vaším tělem a nožka, noha, nožička se vám začne té placatosti přizpůsobovat a pak pokud nejste sportovec tak se té fyzice začne přizpůsobovat postupně i tělo. A někde na začátku toho bodu jsem. Jo, doma, v kanceláři a v budovách taky placato. Všude je placato.
A pak tu je chůze. Buďme rejpalové a rozhlédněme se kolem sebe po ulici. Jen se koukněte, kolik lidí divně chodí. A to můžou vypadat i mladě a sportovně a mít sportovní těla super boty a třeba ne-boty. Jo tak tihle lidé za to prostě nemohou, dohnal je jejich většinový život ve městě. A to že u toho chodí do posilovny tak to jim moc nepomůže. A u většiny vidíte propadlé klenby ve věkové kategorii 30 a níže je tohle procento dost otřesné. Ruzně divně držená chůze, prapodivně vybočené špičky či paty nohou a často vidíte i jak lidé došlapují na jednu stranu více, speciálně při jednostrané zátěži jako jsou kabely! a igelitka v ruce. ...
Je to jako s čímkoliv jiným, každý pohyb a omezení tvarují naše těla. A placatá placatost je strašidelná věc. Takže já trpím jako blecha pod nohou psa. A chodím a chodím po ulicích a podlahách jak se dá.
Oni vám věci nepřijdou zjevné pokud se nedají porovnat. A protože poslední dobou je všude zámková dlažba a dlažebních kostiček málo tak jsem si všiml jednoho dne, když už jsem měl v nohou dvě desítky km ulice, že se mi ulevilo, když jsem najednou přešel ze zámkové dlažby a asfaltu na ty malé kostičky. Oni totiž jsou všelijak nerovnoměrně hrbolaté a to celkem i s dost hloubkovým rozdílem a někde třeba rozesedlé a tak a najednou tam moje uchozená noha nedopadávala pravidelně na placatou placatost, ale na různě nakloněné malé povrchy a najednou každý krok je trošinku jiný s jiným náklonem a jinak se promačkává podrážka a najednou jsou potřeba i jiné postranní svaly na nohou a chodidlech a ty přetížené si najednou trošičku uleví. A tak jsem ten povrch začal poslední dobou zkoumat a dokonce i ty slepecké zámkové kostky s tečkama jsou vhodnější pro chůzi po ulici.
Ano o těchle pidi kostičkách mluvím.
A to stále nemluvíme o tom terénu, který je potřeba pro rozhýbání zbytku svalů a k pohodovým kyčlím.
Hele já mám na to už jasný názor, je jedno jak se na ne-boty budeš koukat a porovnávat je s ostatní obuví nebo s bosou chůzí pokud to budeš porovnávat na placaté placatosti. Placatá placatost ti totiž ty porovnání pokřiví na placato. :) Hele za mě jedině přírodní různorodý terén. A hold tady zas něco musím přiřknout ekologii a její podstatě různorodosti. Protože prostě pokud budete chodit po hodně různorodých povrchách tak nějaká placatost nevadí. Ale jakmile se z vás stane městský člověk na plný úvazek tak už máte jedinou volbu a tou je speciálně cílený dostatečný pohyb jinak to s váma prostě půjde na placato.
A úplně okrajová vsuvka závěrem, když už i ty cyklisti mají své pruhy na silnici a cyklostesky a bruslaři taktéž, tak nevidím důvod, proč by se města neměla zamyslet nad tím jak moc zdravý (závadný) je povrch ulic. Ekonomové kalkulují kde co, díky pandemii je vidět jaká hezká čísla zdravotní pojišťovny různě po světě umí dát dohromady. Já bych se i vsadil o to, že pokud by se povrchy zase upravily do více různorodá že uvidíme pokles během pár let u návštěv ortopedů a jiných specialistů. Co 
Právě jsem to dopsal a uvědomil si, že zas sedím s tou nohou přes nohu a mám vyosenou páteř. A jak to tak vypadá asi bude sérka tělocvikářsky dábelských postů.