No samozřejmě. Reaguji na jeden článek od 
Bezvěrec pan Munck se v restauraci o šábesu cpe vepřovým řízkem. Přes výlohu ho vidí pan Stein, zbožný žid jdoucí právě do synagogy. A zavolá na něj:
"Pane Munck, dyť skončej v pekle!!!"
Ale pan Munck klidně odvětí:" Ja. Já v nebi neskončím, ale voni taky ne!"
"I jak to přijde, že já bych neskončil v nebi," podivuje sa pan Stein.
"Já neskončím v nebi, že jsem o šábesu jedl vepřovej řízek a voni tam neskončej, že žádný nebe nejni," vysvětlil pan Stein.
Tolik asi k anarchistickému pohledu. V tomhle je konzistentní, chápu. Liberální pohled taky chápu. Všechny dotace smrdí peklem. A jít do spolku s čertem je hřích. Dotace jsou hřích. Ale já jsem konzervativec...
Můj pohled je asi takový. Dotace jsou samozřejmě obecně špatně, ale... Jsou situace, kdy jsou užitečné, kdy jsou oprávněné a kdy s nimi souhlasím. Kam jinam bych sáhl, než do historie. Britské válečné loďstvo dotovalo stavbu civilních lodí. Za určitých podmínek.
Když si chtěl rybář pořídit novou loď, měl možnost, nikoliv povinnost, předložit její plány admiralitě a navrhnout, že v případě války je ochoten místo ryb lovit miny, nebo ponorky. Či že bude připraven se svou lodí k jakékoliv jiné válečné službě dle potřeby. Admiralita prohlédla plány a navrhla určité změny s ohledem nn zamýšlené válečné využití lodě (plošina pro instalaci děla či kulometu, skluzu pro miny atd..) Jestliže se strany dohodly, admiralita přispívala 20 - 40% nákladů na stavbu nové lodě. V případě války vstupovala loď automaticky do služby.
Stejná pravidla platila skoro pro všechny lodní třídy. Ze zaoceánských parníků se staly transportní lodě, z rychlých dopravních lodí pomocné křižníky... Proč? Admiralita měla v případě války okažmitě pohotově za 20 - 40% nákladů vš potřebné. Provozovatelé a majitelé ušetřili... Většinou šel rybář do služby i se svou lodí jako její kapitán. Dokonale své plavidlo znal a uměl ho ovládat...
Vzpomínáte si, kdo jste byli na vojně, na naše "úložky"? Takové Pragovky V3S, rádoby mnohá léta zakonzervované v garážích... Zralé leda do šrotu. Kdyby raději jezdily pro nějaký podnik...
Nebo odjinud. Švýcarsko za Druhé světové války. Když Hitler porazil Francii, vypadalo to pro švýcarskou neutralitu chvíli špatně. Země byla obklíčena Itálií, Německem a vichistickou Francií. A nebyla soběstačná v produkci potravin... Tak si Hitler myslel, že Švýcaři budou muset tancovat, jak on bude pískat... Ale mýlil se. Švýcaři se kousli. Stali se soběstačnými. Rozorali fotbalové stadiony a začali využívat každý, sebemenší štráfek půdy. Bez ohledu na náklady.
A ty dotace zůstaly i po válce. Aby se udržela ekonomicky nesmyslná výroba potravin. Aby Švýcarsko nemohlo být nikým vydráno. Pro pocit národní hrdosti... K nezaplacení.
A co my? Před necelým rokem jsme například neměli roušky... Nestálo by za to mít třeba jednu továrnu na roušky? Ne zakonzervovanou. To nevíte, jestli ji v případě nouze dokážete spustit. V provozu. V dotovaném provozu.
Umím si představit takové továrny i v jiných výrobních odvětvích. Trochu se bojím, že náš stát nemá moc zpracovaných plánů pro krizové situace. Jakože například přestaneme dostávat ropu... Zásoby máme. Na pár měsíců. Ale co potom, kdyby... Umíme začít vyrábět "dřevoplyn" alespoň pro hasiče, sanitky a policii? Pochybuji.
Takovou jinou formou dotace jsou veřejné statky. V řeckých státech byly provozována pro chudé hygienická a sportovní zařízení zdarma. Najíst dostali také zdarma... Proč? Protože i chudý sloužil ve vojsku. Chtěli byste, aby Váš spolubojovník byl zavšivený, hladový a netrénovaný?
I Římané "dotovali" chléb a hry pro chudé... Byla to v důsledku levnější prevence, než řešit pouliční kriminalitu nebo dokonce nepokoje... I Řím měl svůj hasičský sbor. Placený z daní. Ne majtelem hořící nemovitosti...
Tak v těchto konkrétních případech chápu dotace jako vhodné a oprávněné. Nejsem dogmaticky proti nim jako takovým. Jenom by se dosažení dotací nemělo stát pro určitou společnost/jednotlivce hlavním, nebo dokonce jediným, podnikatelským záměrem...
