Zdá se, že čím víc o United píšu, tím horší mají výsledky. Budu ale věřit, že korelace v tomhle případě neznamená kauzalitu a zkusim se z dalšího katastrofálního týdne (z hlediska výsledků) dostat nějakou příjemnější vzpomínkou...
Přibližně před čtrnácti lety nastoupili Red Devils na Old Trafford k odvetě semifinále Ligy Mistrů proti Barceloně, První zápas na Camp Nou přitom skončil bezbrankovou remízou a to nebyla úplně příznivá situace ani pro jeden klub. Barca navíc v domácím zápase ukázala svůj potenciál, byť tou dobou Rijkaardův tým nebyl v nejlepším rozpoložení a nezažíval povedenou sezónu (pokud si dobře vpzomínám, byla to dokonce jeho poslední sezóna v klubu)... Každopádně se v tu dobu často nestávalo, že by někdo klub z Manchesteru přehrával a byť Barcelona mohla zápas prohrát (Ronaldo neproměnil pokutový kop), celý zápas diktovala tempo, držela míč a byla nebezpečnější. Fergusonova družina totiž velmi pragmaticky zhodnotila své šance a místo otevřeného fotbalu hrála se Španělským velkoklubem defenzivní partii. Odvezla si tak do odvety remízu, která dávala šance oběma klubům. V tu chvíli bych si dokonce troufal tvrdit, že větší šance Barceloně, které stačila jakákoliv remíza (minimálně k prodloužení). Zatímco domácí museli vstřelit branku a ideálně žádnou nedostat. Bylo tak jasné, že United se budou spoléhat na domácí podporu fanoušků. A ta přišla...
Ve vynikající atmosféře domácí tentokrát působili mnohem "živějším" dojmem. Začátek zápasu sice přinesl hlavně boj o střed hřiště, spoustu nervózních momentů a faulů, ale po zhruba čtvrt hodině taky fantastickou střelu Scholese, který trefil přesně levý horní roh Valdesovi branky. 1:0 pro domácí!
Intenzivní zápas tak chytil novou zápletku.
V 19. minutě pak předvedl typický únik z kraje hřiště Messi, navedl si míč k prostředku hřiště a zkusil placírkou obstřelit Van Der Sara. Teda něco, co mohli fanoušci světovýho fotbalu obdivovat další víc jak dekádu. Tentokrát byl ale golman domácích proti. O zhruba dvě minuty později na druhé straně hřiště po rychlé akci domácích, jen těsně minul Park. A ačkoliv zápas nebyl žádnou velkou přehlídkou krásných akcí, bylo se v elektrizující atmosféře na co dívat. A to hlavně díky domácím, kteří nedarovali hostům milimetr prostoru a vybojovali díky důrazu ve středu hřiště spoustu míčů, díky čemuž drželi Barcelonu na distanc od vlastní brány. Na další nebezpečnou situaci před Van Der Sarem si tak Barcelona musela počkat až do 37. minuty, kdy těsně vedle pálil za vápnem Deco. Ve 41. minutě mohl do dvoubrankového vedení United poslat Nani, ale po centru Parka a mezi dvěma bránícími hráči netrefil hlavou prostor mezi třemi tyčemi. Poločas tak skončil pro "červené" příznivě. Všechno se ale mohlo zlomit jediným okamžikem...
I v první čtvrthodině druhé půle ovšem byli domácí nebezpečnějším týmem. Valdes musel zasahovat proti Tevezovi a Rijkaard věděl, že musí reagovat. Po hodině hry tak poslal do zápasu za mohutného pískotu fanoušků legendu Arsenalu Thierry Henryho. Ten se pak v 78. minutě odpoutal při rohu od protivníka, ale trefil jen náruč připraveného Van Der Sara. A Rudí Ďáblové byli cca 15 minut od postupu do vysněného finále!
Poslední desetiminutovka už byla naprostým očistcem z hlediska emocí. Barcelona v posledním zoufalým náporu "přikurtovala" United na jejich polovinu a zkoušela centr za centrem. Každý z nich byla ale odvrácen obětavou defenzivou a každá střela zablokovaná.
V nastaveném čase tak mohlo zaznít hromové We'll never die odkazující k letecké tragédii v Mnichově v roce 1958, kde zahynulo 23 lidí z toho 8 členů tehdejšího hvězdného kádru pod velením Sira Matta Busbyho.
A pak už se mohl slavit postup do finále LM v Moskvě, kde United stanuli proti Chelsea FC.
Celý zápas zde