Jan Hus Trail / Jakobsweg - Schwabach - Brombach (GER) / Day 13

Hi, I'm here with another continuation of my journey in the footsteps of Jan Hus from Prague to Constance, which leads through Bavaria along the path of St. James. In today's episode, we will look deeper into the Bavarian countryside, where there are many small historic villages south of Nuremberg.

Ahoj, jsem tu s dalším pokračováním mé cesty po stopách Jana Husa z Prahy do Kostnice, která vede skrze Bavorsko po stezce Svatého Jakuba. V dnešním díle se podíváme hlouběji do Bavorské krajiny, kde je jižně od Norimberka mnoho malých historických vesniček.

I finished the last part in a wooden shed near the town of Schwabach. It didn't rain at night as I feared, so I could spend the night anywhere. Instead, I had to contend with two problems. One was the mosquitoes and the other was the noise from the nearby highway. And as everyone probably knows, Germans love their cars and use them all the time. So heavy traffic usually starts around 4 am and ends after midnight. So I was inadvertently woken up at 5 in the morning by a combination of both problems together. With noise and bloodthirsty mosquitoes.

Poslední díl jsem zakončil v dřevěném přístřešku u městečka Schwabach. V noci sice nepršelo, jak jsem se obával a tak jsem mohl přenocovat kdekoliv. Místo toho jsem musel bojovat se dvěma problémy. Jeden byli komáři a druhý hluk z nedaleké dálnice. A jak pravděpodobně všichni ví Němci milují svoje auta a používají je pořád. Takže silný provoz většinou začíná kolem 4 hodiny ranní a končí po půlnoci. Takže jsem byl nechtěně probuzen v 5 ráno kombinací obou problémů dohromady. Hlukem a krvežíznivými komáry.

And that wasn't the only obstacle that awaited me that morning. Next in line was the missing bridge over the highway where the trail was supposed to continue. And there was no detour marked anywhere. So I had to improvise and head to the nearest main road/freeway interchange where I could cross the freeway relatively safely.

A to nebyla jediná překážka co mě to ráno čekala. Další v pořadí byl chybějící most přes dálnici kudy měla stezka pokračovat. A nikde nebyla značená obchozí trasa. Tak jsem musel improvizovat a zamířit k nejbližší propojce hlavní silnice a dálnice, kde jsem mohl dálnici relativně bezpečně překonat.

It wasn't until the morning's complications were sorted out that I passed through a village called Haag. Somewhere behind the village in a place intended for rest in the style of forest mushrooms, I had my breakfast in peace.

Teprve po vyřešení ranních komplikací jsem prošel vesnicí jménem Haag. Kde nedalako za vesnicí na místě určenému k odpočinku ve stylu lesních hub jsem se v klidu nasnídal.

Bavaria has a relatively well-developed fishing system, so there are a large number of ponds everywhere.

Bavorsko má poměrně dost rozvinutý systém rybářství a tak je všude velké množství rybníků.

And unlike in May, when I started this route, I was often accompanied by already grown corn, which often blocked the views. On the other hand, it sometimes provided the necessary shade.

A na rozdíl od května kdy jsem tuto trasu začal mi často dělala společnost již vzrostlá kukuřice, která často blokovala výhledy. Na druhou stranu občas poskytovala potřebný stín.

So it continued for several kilometers until I approached the town of Abenberg. There was a castle on the hill, but reconstruction was taking place here. So I went straight to the city gate, where several fire engines passed me and a siren rang out through the city. After a while, the local firefighters, will go out, including the mayoress. She also got into her SUV and also headed towards the fire somewhere outside the city.

Tak to pokračovalo dále několik kilometrů než jsem se přiblížil k městečku Abenberg. Na kopci stál hrad, ale probíhala zde rekonstrukce. Tak jsem se vydal hned k městké bráně kde kolem mě projelo několik hasičkých vozů a městem se rozezněla siréna. Za chvíli vyrazili i místní hasiči včetně starostky, která nasedla do svého SUV a zamířila také směrem k požáru kamsi za město.

I looked around the rest of the town. I bought water at a local store. Which was the biggest problem I encountered on the trip so far. Lack of drinking water. Although there are fountains in most villages, but it is written everywhere that the water is not drinkable, because the same water circulates all the time.

Prohlédl jsem si zbytek městečka. V místním obchodě jsem koupil vodu. Což byl prozatím největší problém na cestě, který mě potkal. Nedostatek pitné vody. Ve většině vesnic sice jsou fontánky, ale všude je napsáno, že voda není pitná, protože cirkuluje neustále ta samá dokola.

For that, it is not a problem to buy basically anything at vending machines or various self-service stands at farms. From potatoes, through honey, fresh milk, canned meat or chips. Specifically, these were the best I've ever had. They contained only three ingredients potatoes, sea salt and sunflower oil.

Za to není problém koupit v podstatě cokoliv v automatech a nebo různých stáncích u farem formou samoobsluhy. Od brambor, přes med, čerstvé mléko, masové konzervy, nebo chipsy. Konkrétně tyto byly nejlepší co jsem kdy měl. Obsahovaly pouze tři ingredience brambory, mořskou sůl a slunečnicový olej.

A true Bavarian has 5 or more BMW cars on his property :) These are 4, there were three more of different generations of the third row in the garden.

Pravý bavorák má na pozemku 5 a více vozů BMW :) Toto jsou je 4, na zahradě stáli ještě další tři různých generací třetí řady.

Only 2650 Km to Santiago? If the journey is going to be this picturesque, why not?

Do Santiaga jen 2650 Km? Pokud bude cesta takto malebná, tak proč ne.

Sometimes there was nothing to photograph in the villages. But in one of them, this barn door caught my attention. They had a very interesting patina that told of their age.

Občas nebylo co na vesnicích fotit. Ale v jedné z nich mě zaujaly tyto dveře od chléva. Měli velmi zajímavou patinu, která vyprávěla o jejich stáří.

It wasn't until before Kalbensteinberg that I came across drinking water and just in time as all my supplies were starting to run out. Mainly thanks to the hilly terrain and relatively warm weather, despite the fact that it was quite often cloudy.

Teprve před vesnicí Kalbensteinberg jsem narazil na pitnou vodu a to právě včas, protože všechny moje zásoby začínali docházet. Především díky kopcovité terénu a poměrně teplému počasí i přesto, že bylo dost často zataženo.

Kalbesteinberg is a beautiful historic village full of country buildings. And if you ever drive or pass by it's definitely worth a visit.

Kalbesteinberg je překrásná historická vesnice plná venkovských stavení. A pokud někdy pojedete nebo půjdete kolem rozhodně stojí za návštěvu.

The way to another village called Igelbach was along the road. When I got to the center, a local man started talking to me. And he started asking from where I was going and where I was going. I had to revive my forgotten German again. And when he found out that I understood him. He recommended me the way in the direction I was heading. By this time I was already quite sunburned, so I followed his advice. Without checking the information with the map. He sent me in the right direction, but off my path. So I made a detour about 100 meters longer that led through the forest, but even more along the main road.

Cesta do další vesnice s názvem Igelbach vedla po silnici. Když jsem došel do centra dal se mnou do řeči místní muž. A začal se vyptávat odkud a kam jdu. Musel jsem opět oživit svojí zapomenutou němčinu. A když zjistil, že mu rozumím. Doporučil mi cestu směrem kam jsem směřoval. Tou dobou jsem byl již dost vypálen sluncem a tak jsem dal na jeho rady. Aniž bych si ověřil informaci s mapou. Sice mě poslal dobrým směrem, ale mimo mojí stezku. Tak jsem sice udělal okliku delší asi o 100 metrů, která vedla lesem, ale o to více pak po hlavnější silnici.

When I passed Geiselbach and Bromberg the weather changed and became very cloudy with the threat of rain. Which started when I was in the middle of the forest. So I decided to end the day and build a shelter as quickly as possible before the mosquitoes ate me.

Když jsem prošel Geiselbach a Bromberg počasí se změnilo a značně se zatáhlo a hrozil déšť. Který se spustil když jsem byl uprostřed lesa. A tak jsem se rozhodl ukončit den a co nejrychleji postavit přístřešek než mě sežerou komáři.