If you are into trekking (like for instance), Mallorca has a lot to offer to you. The Sierra de Tramuntana mountain range which was awarded World Heritage Status by UNESCO in 2011 rises just above the turquoise sea and offers wonderful views. It takes about a week to trek through the entire range, especially when you do so in the hot summer months. It was way more pleasant in late October when the temperatures were as low as 22-25 °C and a calm wind blew occasionally. In two days, we conquered almost a half of it, about 50 kilometres from Sollér (see this post) to Pollença. I guess we would need at least one more day if we went in summer.
Jestliže máte rádi horské túry (jako třeba
), Mallorca vám rozhodně má co nabídnout. Pohoří Sierra de Tramuntana, od roku 2011 světová památka UNESCO, se zvedá nad tyrkysovým mořem a nabízí řadu krásných výhledů. Projít ho celé zabere asi týden, zejména když se na túru vypravíte v horkých letních měsících. Na konci října to bylo podstatně příjemnější, teploty se držely mezi 22 a 25 °C a občas zafoukal mírný větřík. Za dva dny jsme zdolali skoro polovinu pohoří, asi padesát kilometrů ze Solléru (viz tento článek) do městečka Pollença. Kdybychom šli v létě, asi bychom potřebovali nejméně jeden den navíc.
For the first day, we planned to reach a refugio called Son Amer. Refugios are mountain shelters that are quite common in many mountain areas. Sometimes they are just huts where you can sleep for free, refill water supplies, set a fire and take some rest. In Mallorca, most of them are operated by somebody and basically serve as mountain hostels with shared dormitories with bunk beds. They are paid (and very cheap compared to any other accommodation in Mallorca) and you can order dinner and breakfast. Sounds great, right? However, our refugio was about 30 kilometres far and we needed to climb up about 2 000 metres of elevation in order to get there.
Na první den jsme si naplánovali dojít až do refugio Son Amer. Refugios jsou útulky, na které narazíte v mnoha horských oblastech. Občas jde o chalupy, ve kterých můžete zadarmo přespat, doplnit vodu, rozdělat si oheň a odpočinout si. Na Mallorce je většina z nich někým provozována a slouží spíš jako takové horské hostely se smíšenými ložnicemi a palandami. Platí se za ně (ale jsou o poznání levnější než jakékoli jiné ubytování na Mallorce) a můžete si objednat i snídani a večeři. To je super. Ale naše refugio bylo skoro 30 kiláků daleko a po cestě jsme museli natoupat nějakých 2 000 výškových metrů.
Good morning, mountains! A view from our balcony.
Dobré ráno, hory! Výhled z našeho balkonu.
Biniaraix, the last village on the way. There’s nothing but mountains ahead. Just like everywhere else in Mallorca, a cat posed for us.
Biniaraix, poslední vesnička na trase. Před námi už jsou jen hory. A jako leckde jinde na Mallorce, i tady nám zapózovala kočka.
I was really glad we weren’t exposed to Sun during this part of the stroll.
Byl jsem rád, že na nás v téhle části nepražilo slunce.
I strongly recommend anybody to use Mapy.cz app as it allows you to store detailed offline maps for tourists and hikers. They even include sources of drinkable water – there were many on our way – so you don’t need to carry extra bottles.
Doporučuju používat appku Mapy.cz, do které si můžete stáhnout detailní turistické offline mapy. Češi asi vědí. Na mapách najdete i zdroje pitné vody, kterých je v horách docela dost, takže se nemusíte tahat s lahvemi navíc.
Beware of wild bulls & no outside camping allowed signs. We didn’t see any bulls, though we met many other animals.
Pozor na divoké býky a zákaz stanování, píše se na cedulích. Žádné býky jsme nepotkali, ale spoustu jiných zvířat ano.
The first peak, about 800 metres above the sea level. The water body in the back is actually Cúber one of the two artificial water reservoirs that supply most of Mallorca with drinkable water. It looks rather small, doesn’t it?
První vrchol, asi 800 metrů nad mořem. Vodní plocha v dálce je Cúber, jedna ze dvou umělých nádrží, které zásobují pitnou vodou většinu Mallorky. Vypadá, že je docela malý, ne?
Well, that is it, Cúber itself.
No, a to je on, Cúber.
The Cúber refugio is not open for public nowadays as there’s a parking and a bus stop on the other side of the reservoir and people sometimes camp there. However, it could provide shelter for up to six people. It has quite a nice bathroom and is powered by solar panels on the roof (the other side of it). Anyways, Cúber is more or less halfway to Lluc and many tourists would sleep here if they hiked in summer. Let’s end our journey here for today too.
Refugio Cúber není aktuálně veřejně přístupné, protože na druhé straně nádrže je parkoviště, zastávka autobusu a lidé tam občas stanují. Refugio pojme až šest lidí, má fajn záchody a elektřinu mu dodávají solární panely na střeše (na fotce nejsou vidět, jsou z druhé strany). Každopádně Cúber je cirka na půl cesty do Llucu a spousta turistů tady přespává, když se na túru vydají v létě. Takže tu pro dnešek taky skončíme.