Nedávno se zaměřoval ve svým článku na terén a jeho nerovnost, ze který plyne to, že noha musí pracovat úplně jinak, než na betonu, nebo jiným rovným povrchu. A já ten článek stále mám v hlavě. I proto jsem se zase a znova rozepsal o balancování na zábradlí/tyči/slackline jako možném nástroji, jak pracovat s nohou i v případě, že nerovným terénem nedisponujeme. Leč samozřejmě už dnes existují možnosti, jak alespoň částečně suplovat nerovnosti. Mám na mysli třeba různý druhy koberců, balancerů a tak podobně...
Dnes bych ale ještě rád upozornil na jednu možnost, jak kotníky dostat do pohybu a posílit je. Možnost, která se dnes využívá i v rámci rehabilitačních protokolů (v různých formách), nebo tréninků (sám na tom s mladýma baskeťákama pracuju).
Takovej kotník toho totiž umí docela dost:
- dorzální a plantární flexe
- supinace a pronace
- abdukce a addukce
- everze a inverze
Zkrátka a dobře laicky řečeno, se můžeme stavět na špičky, na paty, na malíkovou i palcovou hranu nohy, různě s kotníkem rotovat, špičku nohy odtahovat, nebo přitahovat. Periferie těla toho prostě umí hodně. A tady je jen jedna z celý řady možností, jak s kotníkem pracovat ve stoje na místě.
Není to vůbec žádný dogma. Ta rutina může být dělaná na místě, v chůzi, s nataženýma/pokrčenýma nohama, s externím závažím v ruce (je-li cílem kotník víc zatížit), nebo s přidržením/opřením stěny (viz video), taky na stepperu/schodech, kde se zvyšuje rozsah pohybu. Možností je prostě tolik, že není v mých silách všechny uvést.
Každopádně jsou podobný věci v mém světě běžnou praxí, byť to občas vypadá směšně. Na nohách koneckonců strávíme za život velkou spoustu času a každý jejich zranění je velice nepříjemný, protože nám masivně omezí mobilitu (ve smyslu přemístitelnosti). A proto si myslim, že se vyplatí jim pár minut týdně věnovat a dát jim jistou pozornost a péči.