Dechová vlna
Tak v jednom z minulých dílů o dechu (už nevim kde to bylo a nechtějte po mně, abych to hledal) jsme mluvili o tom, že na dýchání je celej trup. Takže takový ty rady typu dýchejte do bříška, jsou jako pěkný, jen je škoda, že tomu většinou totálně chybí kontext, takže si pak člověk myslí, že se má za každých okolností dýchat do bříška, což může vyústit v řadu celkem zajímavých věcí, přičemž jednou z nich je, že vám tak jako pěkně vytuhne (většinou už tak dost rigidní) hrudní páteř a celej koš (bože to byla dlouhá věta!). Což asi úplně člověk nepreferuje, poněvadž jsou v tom hrudním koši uložený plíce a srdce, což jsou orgány v životě celkem stěžejní a je třeba jim umět vytvořit prostor pro práci.
Jedno takový pěkný cvičení na trénink dechu je dechová vlna. Nicméně je dobrý mít stále na paměti, že je to cvičení, trénink a to není úplně ten život. Je to "jen" fragment toho života. Takže od toho nečekejte, že budete 15-30 minut vědomě dejchat, zažijete osvícení a zbylých 23 hodin a 30-45 minut na to můžete kašlat. Takhle to úplně nefunguje, což se snažim pravidelně nepravidelně nastiňovat, aby snad někdo k takovýmu závěru nedejbože nedošel. Nejsem tady totiž od toho, abych Vám něco prodal. A ani nechci. Nejsem dobrej prodejce a nebaví mě to. Baví mě pohyb, baví mě o tom mluvit, baví mě se to učit a baví mě o tom psát a třídi si myšlenky. To jsem ale odbočil...
Takže znova. Ta dechová vlna!
To si třeba lehnete na záda a pokrčíte nohy v kolenou. Ne že by to bylo nezbytný, ale je to nejjednodušší poloha, kde člověk celkem v pohodě udrží páteř v rozumným protažení. Trénovat to ale můžete i v sedě a nakonec i třeba v chůzi, nebo ve frontě. No a budete od břicha tzv. plnit vázu. A pak jí zase vyprazdňovat. Jednoduše si představíte, že ve vašem břiše (uprostřed) máte dno takový tý vázy na kytky, která má širokej spodek a úzký hrdlo. To hrdlo vám končí někde u klíčních kostí. A od spodu tu vázu dechem naplňujete až po to hrdlo. Takže začínáte nádechem do spodní části břicha a postupně se dostáváte se zbytkem toho nádechu až k hrdlu. Až se tam dostanete, kontrolovaně začnete lahev od vrchu vyprazdňovat. A zase se plynule dostanete k nádechu od spodku a tak dále a tak dále. Začněte třeba tréninkem 5 minut a dostaňte se na 20-30 minut.
Je třeba říct si několik věcí.
- Zaprvé se to učí různě. Někomu pomáhá místo vázy představit si balónek, kterej s nádechem uvnitř nafukujete a roztahujete, a s výdechem zase vyfukujete.
- Zadruhý někdo učí nádech od břicha a výdech od břicha. Jaká verze je správně a která špatně? Hádejte...Výborně! Jsou to prostě dvě různý úlohy. Zvládáte obě? Perfektní! Máte o možnost navíc.
- Měly by bejt dechový svaly uvolněný nebo stažený? No je to jako s každým svalem na těle. pokud jste schopný vybudovat tenzi, tak super. Pokud jste schopný se k tomu i uvolnit, tak tleskám. Pokud můžete tvořit tenzi tam, kde jí potřebujete a uvolnění tam, kde je třeba, tak to je vlastně vítězství v loterii. Můžte pracovat dle libosti...První doporučuju trénovat uvolnění. Po nějakým čase zjistíte, že určitý svaly (jako třeba horní trapéz) vlastně k nádechu vůbec nepotřebujete. Hlavním nádechovým svalem je totiž bránice a pak je tam spousta svalů dpomocných (aniž bych chtěl zabíhat do detailů). A až se naučíte jak to trochu funguje (což bez praxe stejně nejde), můžete si začít hrát s tenzí. Takže například s výdechem vědomě a úmyslně zapojíte šikmý svaly břišní, čímž vám krásně zajedou dovnitř spodní žebra. Což vám poskytne jistou oporu a stabilitu.
- Nezapomeňte, že dýchat se dá i do stran a do zad. Zkrátka plníte vázu, nebo nafukujete balonek. A obojí se plní vzduchem ideálně ve všech směrech. Pokud vám to nejde. Izolujte prvních pár minut dech do určitých částí vašeho těla. Takže si položte ruce na břicho a s nádechem dýchejte proti nim. Ruce by tak při nádechu měli jít společně s břichem vzhůru a při výdechu společně s břichem dolů směrem k páteři. To samý pak udělejte do stran i do zad a zopakujte i u hrudníku...Až se naučíte jednotlivý dechový stereotypy ovládat, integrujte je do sebe a spojte je ve vlnu.
A nezapomeňte si hrát! Po čase můžete zjistit, že dýchat se dá například primárně jen do jedný strany vašeho těla, nebo se dá dokonce dech vědomě přenést do jednoho místa.
...
Na závěr se krátkým komentářem vrátím k tréninku. Dneska jsem si totiž tuším střihnul osobák na intervalech. Tím, že byly krátký (asi kolem 270-280 metrů), můj čas na kilometr byl v průměru 3:48 (navíc na nerovným terénu). Což je myslim rekord (samozřejmě logicky čím kratší běh, tím vyšší intenzita) a začínám si konečně připadat, že trochu chytám formu. Jen škoda, že závody si možná letos nezaběhám. :)
