Tak jsem ulehla s Covidem a konečně mám zase čas něco postnout. Moje poslední práce jsou monotypy. Na měděnou destičku nanesu tiskařskou barvu a pak různě odtírám, odškrabávám, stahuju pomocí šablon atd.

Po dlouhých porodních bolestech jsem konečně dokončila ilustrace k hororu Noc žen. Dlouho jsem nebyla tak vycucaná a frustrovaná. Ne kvůli tématu (jsem hororový maniak), ale kvůli neschopnosti přenést

Právě jsem se vrátila z představení Mistr a Markétka v podání divadelní skupiny Tygr v tísni. Je to magický, čtyři hodiny trvající zážitek, u kterého se hodně nachodíte po Hrzánském paláci a zároveň se

Svět knihy. Vedro k zalknutí, moře zpocených těl, ale prostě vyplatí se počkat na poslední den. Ne že bych normálně honila slevy. Vůbec. Většinou ani nevím, co co stojí. Ale tady je pak taková skvělá atmosféra

V úterý účinkoval sbor ND a SO na koncertě pro Ukrajinu. Rusové se vesměs nezúčastnili. U některých to bylo ze strachu, že by za to byly postiženy jejich rodiny v Rusku, někteří si bohužel své narušené

Včera jsem byla na vernisáži obrazů mého tatínka. Jeho obrazy jsou takové meditativní, poetické, klidné, což je v roztomilém rozporu s jeho cholerickou náturou. Ale vlastně to možná dává smysl. Díky tomu,

Dnes jsem se rozhodla pořádně vygruntovat, jenže jsem si neuvědomila, kolik škod z pohledu mých spolubydlících napáchám a tak jsem krom úklidu řešila záchranu panikařících pavouků a jejich relokaci do

Po dlouhé době se zdá, že se konečně dočkáme premiéry. Několikrát jsme studovali a aranžovali tituly, které se nakonec kvůli covidu nehrály. Zkoušky byly sice celkem na palici, protože norský režisér většinou

Štěně Všechno je v prdeli zas někoho přejeli a někoho zabili a všechno zdražili.... Protáhlý ksichty v tramvaji se naráz podobají dětem, jakmile nastoupí někdo se štěnětem. ,,Jé, štěně...."

Párkrát do roka se mi stane, že mě na několik dní ochromí smutek, bezmoc, úzkost a paralýza. Už jsem si na to nějak zvykla a tak se snažím mít na paměti, že to jednoho dne odejde. Někdy je opravdu těžké

Nejdříve tam nebyli... A pak přišli

Dnes jsem se vydala s kamarády na improvizační večer do Kampusu Hybernská. Prostředí mi mile připomnělo studentská léta. Hudba měla být inspirována obrazovým zápisem. Tři muži za pulty mixů evokovali

Dnes mám tak zvaný vysírací den. Omlouvám se za sprosté slovo, ale jinak to nazvat nejde. Kupuju dárek přes internet, lístky na Neubautny, vidím dva poslední, tak je beru, školácká chyba, nekontroluju

Samé otázky. Kdy zavřou hospody, kdy už mě nepustí do práce, kdy to rozjede btc s altama? Asi zbývá jen počkat, pokud člověk nemá k dispozici Sibylu. Sibyla Hledíc na mořskou hladinu pravila Sibyla: ,,Tam

Na chvíli V oranicích zbyly kaluže šedé oči krajiny tupě upřené k obloze. V jejich pohledu bruslí mrholení jako mžitky dne, který se nemůže probrat k vědomí. Pole otvírá ústa a šeptá kouřem a parami, že

Jako malí jsme chodívali v neděli po poobědovém šlofíku na výstavy. S bráchu jsme prudívali, že chcem zůstat doma, že nás bolí nohy, no ne vždycky nás to bavilo... Občas mívám v neděli nutkání vyrazit

Karkulka Jdu lesem, sníh mi pod nohama praská, jako když vlk kouše kosti, maso tláská, má čenich od krve… Proč jsem se jen oblíkla tak nápadně? Jsem jako rajská omáčka. Jsem jak krvavá flákota, co zrovna

Nedávno se povedlo sezvat naší starou, celkem početnou, partu do hospody na Břevnově, kde jsme asi před dvaceti lety pobývali každou středu. Krom těch hospodských setkání jsme dělali divadlo, koncerty,

Podzim Stoupla sis do kouře. Voníš podzimem, pečenou bramborou. Zima se obula do nohou. Už se smráká. Dým stoupá jak z tlamy draka. Když bude zítra foukat půjdeme pouštět draka.

Kdysi jsem měla přes léto půjčený mikroskop. Neskutečně mě to bavilo. Mám vždycky taková období zaujetí. Běhala jsem po zahradě a hledala, co bych tam ještě mohla šoupnout. Takže tady pro vás mám hádanku.